46. kapitola - Záchrana (1. část)

8. října 2011 v 3:25 | margelinazv |  Harry James Potter a James Potter
Ahojky!
Doufám, že se vám nová kapitola bude líbit! :) Za komentáře budu vděčná. :)
Páčko margelinazv


46. kapitola - Záchrana (1. část)

"Hermiono?" oslovil ji Seamus Finnigan, o tři týdny později ve společenské místnosti.

"Ano?" vzhlédla od starodávné knihy.

"Právě jsem potkal profesora Pottera a mám ti vyřídit, že se máš okamžitě dostavit do jeho kabinetu," předal ji vzkaz, "cos provedla?" zeptal se jí s úsměvem.

"Nic o čem bych věděla," mávla rukou a postavila se, "děkuji za vyřízení."

"Nemáš zač," pokýval hlavou.

Zachmuřeně si poté schovala rozečtenou knihu do brašny a odnesla si ji do pokoje.

U dveří Jamesova kabinetu se zhluboka nadechla, aby si dodala odvahu, zaklepala a po vyzvání vstoupila dovnitř.

"Dobrý den, pane," pozdravila jej, "chtěl jste se mnou mluvit?"

"Posaďte se, slečno Grangerová," promluvil chladně.

"Děkuji, ale raději postojím."

"Sednout!" procedil skrz zuby naštvaně.

Hermiona se vnitřně zachvěla a raději ho poslechla.

"Co mi k tomu řeknete?" hodil jí do klína noviny.

"Co s nimi?" zeptala se klidně poté, co si prohlédla titulní stranu.

"Chcete mi snad tvrdit, že ten temný mstitel, jak ho Věstec nazývá, nejste vy?" dorážel na ni.

"Pane, pokud vím, tak jím byl Ha-"

"Nevyslovujte jeho jméno!" okřikl ji.

"A proč bych neměla?" nebojácně vystrčila bradu, "vždyť nic neudělal!" namítla ostře.

"Nic?" vyštěkl rozzuřeně, "chtěl mě přece zabít!"

"To je vaše verze té noci na hřbitově, ale co jeho?" zdůraznila, "to vás to skutečně nezajímá?"

"Vím, co jsem viděl!" stál si neoblomně na svém, "a s vámi o tom rozhodně nemíním diskutovat!" ušklíbl se pohrdavě, "tak jste tím mstitelem, nebo ne?"

"Ne! Já nemám ve zvyku pro zábavu jen tak zabíjet Smrtijedy!" zkřížila obranně své paže, "a jak bych se, u Merlina, vůbec dokázala dostat z Bradavic? Vždyť i předtím, než jste na ně uvalil řadu dalších ochranných štítů, to bylo nemožné!"

"Grangerová, já moc dobře vím, že vám ukázal cestu ven!" prohlásil tvrdohlavě.

"Chtěl, ale nestihl to!"

"Lžete!" obvinil ji.

"Víte, co?" ušklíbla se, "věřte si, čemu chcete! S někým, jako jste vy," podívala se na něj opovržlivě, "se nemíním dohadovat!"

Vstala a chtěla odejít, ale ještě dříve než stačila dosáhnout na kliku, ji James prudce chytil a otočil k sobě.

"Uvědom si laskavě, s kým mluvíš, ty jedna mrňavá šprtko," zavrčel nebezpečně, "možná, že on ti tu tvou drzost toleroval, ale já rozhodně nebudu! Ještě jednou se to bude opakovat a zaručuji ti, že poputuješ přímo za tím svým vyvoleným, kterého tak vehementně bráníš!" pohrozil ji, "a rozhodně se tam budeš mít hůře než on," dodal krutě.

"To se nikdy nestane," zašeptala vyděšeně, zatímco jí srdce tlouklo jako o závod.

"Pokud mi budeš projevovat patřičnou úctu, zanecháš svých nočních aktivit a odhalíš svou pozici na Pobertově plánku, tak ne, ale v opačném případě…" nechal se škodolibým leskem v očích vyznít větu do ztracena.

Poté, co se slzami v očích přikývla, ji vyhodil na chodbu. Zatnula své ruce v pěst, aby se aspoň trochu uklidnila, a poté se zamračila na zavřené dveře jeho kabinetu. Ty nemůžeš být Harryho táta! Co se to s tebou jenom stalo? Vždyť jsi přísahal, že ho budeš chránit! Ty máš být ten dobrý a ne ten zlý! Zakroutila nevěřícně hlavou a zamířila si to směrem na bradavické pozemky. Musím konečně přestat být naivní a zaměřit se na to, co je teď skutečně jediné důležité! A to je Harryho záchrana! Bez něj jsme všichni odsouzeni k zániku. Povzdechla si. A možná i s ním! Kdo ví, co všechno se mu tam už muselo přihodit! Pomyslela si zničeně. Určitě na tom bude hrozně! Co když přišel o rozum? Co když je z něj teď jenom prázdná schránka, čekající až jí někdo ovládne? Musím ho už k sakru odtamtud dostat! Prostě musím! Já totiž nemíním Pottera poslechnout! Nikdy! Ron a Harry si zaslouží svoji odplatu! Osobně potrestám Ronova vraha a navrátím Harrymu jeho sílu! Pevně se rozhodla a následně se, za pomoci pásky, kterou ji Harry věnoval, přemístila pryč.


***


Uprostřed noci se ze tmy vynořila zchátralá loď a přirazila k slabě osvětlenému molu. Černovlasý muž z ní okamžitě vyskočil, pomohl ženě vystoupit a hodil převozníkovi kožený váček s galeony.

"Zpět se dopravíme sami," oznámil mu chladně.

Ošklivý kostnatý stařec jenom povytáhl obočí, odrazil se od mola a vydal se na cestu zpět na pevninu.

"Odporný člověk," zhodnotila svůj pocit z něj žena.

"Cos taky čekala?" ušklíbl se a zadíval se na ponurý kamenný rozlehlý hrad, kolem kterého poletovala horda mozkomorů.

"Nevím," hlesla a otřásla se strachem, "je to tady úplně mrtvé. Žádné rostliny ani hmyz, jenom oslizlé kameny," rozhlížela se kolem.

"Vítej, na ostrově Azkaban, Sam," pronesl ironicky James, "pojď," uchopil ji za ruku a vykročili spolu po cestičce směrem k vězení.

U obrovských železných dveří, pokryté mnoha runovými znaky, se zastavili a připravili si pro jistotu své hůlky.

"Jsem James Potter z rodu Nebelvírova a toto je má přítelkyně Samantha Mortimérová," představil je James mužíkovi, jenž vykoukl z malého okénka ve dveřích.

"Máte povolení pro vstup?" vyštěkl nevrle.

"Ano, od velitele bystrozorů," vložil ho do malé škvíry.

Po pár sekundách se dveře s lomozem otevřely.

"Pojďte se mnou," pokynul jim a vzápětí se za nimi dveře s hlasitým buchnutím zavřely.

Samantha se s hrůzou v očích podívala na Jamese, který ji hned chytl za ruku, aby jí dodal odvahy.

"Vejděte," ukázal jim na další dveře, poté co prošli dvěma klikatými chodbami, skrývající kancelář ředitele.

"Á pan Potter a slečna Mortimérová," přivítal je úlisně muž s kostěnými brýlemi a pleší, sedící za mohutným stolem, "jsem potěšen, že se s vámi mohu konečně setkat! Jsem Vilhelm Acinus, ředitel vězení," usmál se falešně a vstal, "s čímpak vám mohu pomoci?"

"Přišel jsem zkontrolovat zařízení, nacházející se na zápěstí vězně číslo 3318," odpověděl.

"Och, to je mi ale líto, pane Pottere," zakroutil hlavou, "k jeho návštěvě potřebujete povolení ministra!" ušklíbl se.

"Skutečně?" podotkl s nebezpečným leskem v očích.

Samantha nepozorovaně mávla hůlkou a zamumlala inkantaci.

"Vlastně ne! Jste přece ten, díky kterému nám z jeho strany naprosto nic nehrozí!" zadrmolil, "pořád na to zapomínám."

James s úsměvem Sam pochvalně přikývl.

"Dovedete nás tedy za ním?" oslovila jej Sam.

"Samozřejmě, samozřejmě," zamumlal a vzal si klíče.

S pomocí ředitele, jenž rušil cestou případné nástrahy a udržoval od nich mozkomory, prošli mnoha chodbami a zdolali řadu schodů, než se dostali od cel "normálních" vězňů k těm, kteří zde byli umístěni za své zločiny již desítky let. Oba dva návštěvníci se zděšeně dívali kolem sebe, cítíc nekonečné množství zoufalství, prýštící z kamenných zdí. Museli si kouzlem zacpat nosy, neboť pach zatuchliny, krve a moči byl zde omračující. Jenom výjimečně se setkali s někým ze strážců, ale žádný z nich jim nevěnoval pozornost.

"Jak dlouho ještě?" hlesl James, když se octili u dalších schodů.

"Už jenom dvacet minut," vycenil zuby, "musíme přece sestoupit do sklepení."

Sešli troje schody a vydali se velice dlouho chodbou do útrob podzemí, v němž už zdi nebyly tvořeny kamenem ale skálou. Ze stropů visely krápníky, hrozící každou chvílí spadnutím.

"A jsme tady," zaskřehotal a odemkl klíčem, s hlavičkou lebky, ocelové dveře.

"Mdloby na tebe!" zakouzlila Samantha a ředitel padnul na zem jako podťatý.

Zhluboka se nadechla, a s Jamesem v závěsu, vstoupila dovnitř. Ihned poté se roztřásla po celém těle a musela si rukou přikrýt ústa, zatímco se jí oči zaplnily slzami.

"Ježiši," uniklo Jamesovi z úst, zíraje na zmučeného mladíka, visícího za spoutané ruce nad zemí.

Na Harryho těle nebylo ani jedno místo, jež by nebylo pořezané, spálené a rozleptané kyselinou. Byl celý pokrytý krví, přičemž z některých ran stále vytékala a dopadala v kapkách na špinavou zem. Jeho nohy byly nepřirozeně zkrouceny a prsty na nohou a rukou rozdrceny na kaši. Na hlavě mu zůstalo pouze pár pramenů vlasů, hrůzou změněných do běla. Tvář měl pokrytou mnoha jizvami a jeho oči, jež se náhle otevřely, když se k němu James přiřítil, už nebyly zelené, ale svítivě modré, odrážející všechnu prožitou bolest.

"Ne," zachrčel sotva slyšitelně a škubl sebou, když se ocitl v Jamesově náručí poté, co mu byly odstraněny pouta.

"Klid, Harry, ššš," šeptal mu, jemně ho držíc, "už ti nikdo nikdy neublíží! Přísahám!" oči se mu zalily slzami, "nikomu tě nedám!"

Samantha se na ně přes závoj svých slz dívala, zničeně si k nim přiklekla a opatrně pohladila Harryho po krvavé paži. Mladík k ní s bolestí pomalu natočil hlavu.

"To jsem já, Hermiona. Jsem pod Mnoholičným lektvarem," smutně se pousmála, "a to je Sirius, ne James," vysvětlila mu, díky čemuž úlevně přivřel oči, "dostaneme tě odsud! Ale ještě předtím ti budu muset obvázat kolem dokola ten tvůj náramek tímhle drátkem," vytáhla z kapsy dlouhý stříbřitý srolovaný drát, "díky těm dědičným knihám, co jsi mi dal, se nám ho podařilo vytvořit a měl by po namotání splynout s náramkem a deaktivovat tak lokalizační kouzlo, a také případně další," sdělila mu, mezitím co pracovala na zneškodnění náramku, "ale bohužel nijak neovlivní jeho základní účel. Stále budeš bez svých schopností," pronesla lítostivě, "tak a je to," hlesla po dokončení a vstala.

"Budeš nás muset vyvést ze sklepení sama, protože levitační kouzlo by mu jenom přitížilo," upozornil ji Sirius, přeměněný za Jamese, a zvedl se spolu s Harrym v náručí ze země.

"To zvládnu," prohlásila sebevědomě, snažíce se o tom přesvědčit hlavně samu sebe.

Prošla dveřmi, s hůlkou připravenou k případnému boji, otočila se a počkala, než vyjdou. Ve chvíli, kdy překročili práh cely, se celým azkabanským vězením rozezněl hlasitý alarm, všechny pasti se aktivovaly a mozkomoři začali zuřivě kontrolovat vězně.

"K sakru!" zaklela a zneškodnila nejbližší past, "bude to trvat mnohem déle!" vykřikla, když kolem ní prolétl modrý paprsek kletby, "budeš muset kolem nás udržovat aspoň patrona!"

"Prostě raž cestu, já se o mozkomory dokážu postarat!" ujistili ji.

Dostali se sotva do druhé chodby, vedoucí hlouběji do útrob sklepení, než narazili na první strážné, které žena hned vzápětí odhodila prudce o stěnu, kde se bezvládně svezli na zem. Bez sebemenšího zájmu kolem nich prošli a po pár metrech nechala Hermionu chodbu za nimi spadnout.

"Au!" sykla poté, co ji jedna ze zbloudilých kleteb zasáhla, "pitomé pasti," vyplivla.

"Jsi v pořádku?"

"Jak je na tom Harry?" opáčila místo odpovědi.

"Jeho magie ho udržuje naživu, ale-"

"Tak to ani náhodou!" objevil se před nimi náhle rozzuřený strážný, "on je jenom můj! Ještě jsme se spolu pořádně nepobavili!" zakřičel a pustil se do zběsilého metání kleteb.

Ještě než je zasáhla první kletba, stačila vyčarovat zářivý štít, jenž ale po chvíli začal ztrácet na intenzitě, pod tlakem tolika kleteb. Musím jít do protiútoku! Problesklo jí myslí.

"Fulgur vestis!" mávla spěšně hůlkou poté, co zrušila štít.

Strážce na poslední chvíli uskočil modrému blesku, provrtávající do hloubky místo, kde před chvílí stál. Neváhal ani sekundu a útok opětoval. Sirius mohl jenom bezmocně přihlížet jejich boji, neboť měl plno práce udržet Harryho a svého patrona.

Hermioně se podařilo strážného po pár minutách vážněji zranit, ale bohužel jí vyslaná kletba ubrala mnoho magické energie, kvůli čemuž se stala o mnoho pomalejší než její protivník. Vždyť mučil Harryho, tak proč bych tu kletbu nemohla použít? Odrovná ho! Rozhodla se.

"Poema cruciabilitas!" zakřičela a prudce mávla několikráte do různých směrů hůlkou, jakmile se jí naskytla vhodná příležitost. Poté, co kletba úspěšně našla svůj cíl, chytla hůlkou oběma rukama, aby kletba nepolevila na své intenzitě. Muž pod jejím působením se slabě zachvěl a upadl na zem, kde sebou v záchvatu škubal.

Zpoza chodby za ním vyšel zamaskovaný muž, povytáhl obočí a shrnul svou kápi.

"Grangerová!" napomenul ji otráveně, "přestaňte si s ním hrát a pojďte!"

"Mučil Harryho!" oznámila mu a poslední zbytky své síly věnovala tomu, aby ještě zvýšila intenzitu jeho utrpení.

"Cože?" vyhrkl Severus Snape a přešel hned k Siriusovi, "Merline," vydechl, když uviděl Harryho. Vytáhl z útrob svého hábitu nůž, přiklekl ke strážnému a podřízl ho.

"Proč jste-"

"Pokud ho okamžitě nedostaneme na pevninu, nebudeme schopni se s ním přemístit a všechny nás chytnou! Každá minuta je teď drahá, ty jedna hlupačko!" zavrčel, "dej mi ho!" přikázal Siriusovi, "už nemáš dost síly ho nést!" podotkl, "máme volný průchod, všechno jsem zneškodnil!" sdělil jim poté, co mu Sirius neochotně předal Harryho.

Procházeli chodbami, jak nejrychleji jim Harryho stav dovoloval, až konečně dorazili po deseti minutách k podzemní řece, na níž se kolébala loď. Nastoupili a hned poté začal Sirius kouzly navádět plavidlo ven z útrob azkabanského vězení. Předtím však než vypluli na širé moře, aktivoval předem nastavená kouzla, chránící je proti prozrazení.

Mozkomoři kolem Azkabanu zběsile poletovali, zatímco strážní sesílali nejrůznější kouzla ve snaze najít uprchlého vězně. Jak se od ostrova vzdalovali, spatřil Sirius skupinky právě přemístěných bystrozorů, v jejichž čele byl sám ministr kouzel.

"To je poprvé, co vidím, že bystrozoři tak rychle zareagovali," podotkl sarkasticky Sirius.

"Zřejmě očekávali, že se to stane," připustil Snape, "což znamená, že Pán zla měl určitě v plánu v nejbližších dnech osvobodit Harryho a spustit tak své plány."

"Dostali jsme ho ven na poslední chvíli," hlesl Sirius zaraženě.

Hermiona si dovolila vydechnout až ve chvíli, kdy byli v polovině cesty k pobřeží. Zadívala se na Snapea, držícího ve svém náručí Harryho, jenž vše zmateně pozoroval, a poté se odvrátila a naplno se rozbrečela.

"Hermiono," oslovil ji Sirius a pohladil ji po vlasech, "všechno bude v pořádku. Slibuju," ujišťoval ji.

"Už nikdy nebude nic v pořádku, Siriusi," řekla tvrdě.

"Potřebuješ ošetřit," přešel její poznámku a chtěl jí znovu pohladit, ale odstrčila jeho ruku.

"To teď není důležité!" procedila skrz zuby, posadila se na zem k Harrymu a něžně vzala jeho zničenou ruku do svých, "ty jsi teď má jediná budoucnost a já se postarám o to, aby ses uzdravil," zašeptala.

Harrymu stekla po zkrvavené tváři osamělá slza.

"Už jsme tady," zvolal Sirius, vyskočil z lodi a přivázal ji kouzlem ke kameni.

Poté, co muži vynesli Harryho z lodi, ji nechala Hermiona potichu vybuchnout. Aktivovala přenášedlo a po pár vteřinách se všichni přenesli pryč.

N/A Následuje druhá část. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama