45. kapitola - Vězeň azkabanský

3. září 2011 v 17:35 | margelinazv |  Harry James Potter a James Potter
Ahojky!
Doufám, že se vám tato kapitola bude líbit a řádně mi ji okomentujete! ;) Původně jsem měla v plánu, že ji uveřejním dříve, ale nebyla jsem moc spokojená s jednou scénou, a tak jsem ji musela nakonec dvakrát přepsat. :)
S pozdravem
margelinazv


45. kapitola - Vězeň azkabanský


Opírala se unaveně dlaněmi o katedru a po více než dvacáté detailně studovala plán Azkabanu, skládající se z mnoha pater, cel, pastí a všelijakých nastražených kleteb, které měli udržet vězně uvnitř, v případě nečekaného selhání Mozkomorů. <i>Kéž by tahle mapa nebyla tři roky stará a bylo tady vše.</i> Povzdechla si nespokojeně. <i>Jsem si stoprocentně jistá, že kvůli Harrymu zvýšili několikanásobně své zabezpečení! K sakru!</i> Pomyslela si rozladěně.

"Už jste zjistili, proč ho dvakrát přesunuli?" vyhrkla nedočkavě, když se otevřely dveře od nepoužívané učebny a dovnitř vešli Sirius se Snapem.

"Nebude se ti to líbit," upozornil ji Sirius a sedl si na lavici.

Snape si jenom temně odfrkl a přešel k oknu.

"Tak už mi to konečně řekni!" pobídla ho netrpělivě.

Sirius se nadechl k odpovědi, ale poté zase raději zavřel ústa a zahanbeně sklonil hlavu.

"Merline, Blacku," pronesl Snape posměšně, aniž by se k němu otočil, "to se bojíš malé holky?"

Hermiona ignorovala Snapeovu poznámku a se zdviženým obočím se zadívala na Siriuse.

"Ta poslední cela, kde teď je, se nachází v podzemí a přemístili ho do ní kvůli tomu, aby byl blíže Mozkomorům," vysvětlil jí po chvíli.

"Ale jak je to vůbec možné?" dorážela na něj, "nemohli ho přece dát do normální cely, ve které by mohl používat své schopnosti, ne?" divila se.

"Jen pověz, Blacku, co ten tvůj úžasný nejlepší přítel provedl svému synovi," prohlásil sarkasticky Snape, "ona totiž ani ta druhá cela, kde ho věznili, nebyla magicky odstíněna," dodal.

"Cože?" hlesla překvapeně, "co James udělal?"

Poté, co ji Sirius vše řekl, se zaraženě opřela o katedru a nevěřícně kroutila hlavou.

"Voldemort to už ví?" zeptala se po chvíli tichým hlasem Snapea.

"Ano," odpověděl jí, "díky němu to vlastně víme i my," ušklíbl se, "Potter se tím totiž nikomu nepochlubil, a tak jsem to musel být já, kdo o tom informoval Řád," dodal znechuceně.

"To Harryho skutečně tolik nenávidí?" obrátila se nešťastně na Siriuse.

"Já nevím, Hermiono, skutečně nevím," pokrčil rameny, "James, kterého jsem znal, by tohle v životě neudělal. Nikdy by vědomě neublížil svého synovi. Nepoznávám ho."

"Stal se další komplikací, se kterou se musíme vypořádat," oznámila jim rozhodně, "jakmile Harryho dostaneme z Azkabanu, budeme ho muset unést a přinutit ho, ať mu ho sundá!"

"Grangerová, zbláznila jste se? Pokud se nám totiž podaří mladého Pottera dostat na svobodu, o čemž stále dost pochybuji, myslíte si, že Potterovi hned nedojde, že ho budeme chtít zajmout?" zeptal se skepticky, "on s tím, u Merlina, počítá! Dobrovolně ze sebe, tak udělal terč! Tohle byl totiž jeden z důvodů, proč tím náramkem omezil jeho moc! Je mu naprosto jasné, že mladý Potter kvůli němu už nikdy nebude moci používat své schopnosti! A je tomu rád!"

"Jestli to po určitý čas nezjistí nebo si bude myslet, že to udělal Voldemort," Snape se na ni vražedně podíval, "tak nebude v přítomnosti ani jednoho z nás tak ostražitý, čehož budeme moct využít a zaútočit na něho!" přednesla svůj argument, "je to jediná možnost!"

"Hermiono," oslovil jí Sirius, "nebylo by ale lepší, kdyby nakonec zůstal bez svých schopností? Nikoho by tak aspoň neohrozil a navíc bychom ho mohli ukrýt tam, kde by na něj James ani Voldemort nemohli dosáhnout!"

"Blacku, on je přece zkurvený vyvolený!" namítl ostře Snape, "jeho osudem je ukončit tuhle válku a ne stát stranou!"

"Co když si ale vybere Voldemorta?" hádal se s ním.

"To se nestane," vyvrátil mu to.

"Jak si tím můžeš být tak jistý? Vždyť James mu ublížil mnohem víc než kdy Voldemort dokáže!"

Snape se na něj temně podíval a odvrátil se.

"Vidíš, ani ty sám tomu pořádně nevěříš!" odfrkl si Sirius.

"Já, ano," ozvala se Hermiona, "na rozdíl od vás dvou jsem ho měla šanci mnohem více poznat. Přes to všechno, co se mu předtím stalo, si dokázal uchovat své nebelvírské podvědomí a cíle. Touží nás zachránit, i když si to neumí sám sobě přiznat! Harry zabije Voldemorta, i kdyby ho to mělo stát život," dořekla přesvědčeně.

Oba dva muži se na ni překvapeně dívali.

"A teď sem pojďte," pokynula jim, "chci vám ukázat jeden kanál, co jsem našla na plánu."


***


Od mohutných zdí, nacházejících se ve sklepních prostorách azkabanského vězení, se odrážel dvojí krutý smích, doprovázený uši drásajícím křikem.

"A teď ho zasáhnu do toho vznešeného tetování!" pronesl rozjařeně jeden ze strážců, pohazující si s ampulkou kyseliny. Se zvráceným potěšením poté pozoroval, jak se hozená kyselina prožírá Harryho dědičným tetováním a zanechává za sebou hlubokou ránu.

"Omdlel," konstatoval druhý, když neuslyšel žádný řev, "vzbudím ho," ušklíbl se a přešel k němu.

Černovlasý mladík byl za zápěstí připoután železnými okovy k vysokému stropu, a tak pro strážného nebylo žádným problémem otočit jeho tělo tváří k sobě. Namířil mu svou hůlkou pod bradu a s očekáváním zašeptal kouzlo. Vzápětí sebou Harryho mocně trhl, kvůli čemuž si ještě hlouběji zařízl své okovy, a znovu se rozkřičel. Oba strážní se mezitím výborně bavili jeho utrpením.

"Nepoužijeme znovu nůž?" navrhl druhý strážný.

"Ale na hruď!" souhlasil, "na zádech už totiž nemá žádné použitelné místečko," poznamenal, prohlížeje si hrdě práci, kterou na nich odvedli.

Na Harryho zádech se skutečně nenacházel ani jeden nezasažený kousek kůže. Byla poseta nejenom spoustou krvácejících ran, jež měly největší podíl na stále se zvětšující louži krve, ale také spáleným či kyselinou rozežraným masem.

Strážce, jehož oblibou byla kyselina, surově chytl Harryho za bradu, aby ho přinutil se na něj povídat.

"Není to taková zábava, když jsi ty obětí, že?" plivl mu do tváře, "a to ještě nejsme u konce! Chci, abys pocítil milionkráte větší bolest než jakou zakusila z tvých odporných rukou moje žena!" prohlásil pomstychtivě.

Harrymu se v očích objevil zmatený lesk.

"Och, samozřejmě, že si na ni nemůžeš vzpomenout!" procedil skrz zuby rozzuřeně, "byla přece jenom jedním z mnoha motáckých panáků, které jsi umučil k smrti, když ses tehdy u svého milovaného zmijozelského papínka učil kletby z černé magie!" vysvětlil mu, "a za to mi ještě mnohokrát zaplatíš!" podotkl a nožem mu nařízl obě tváře, "nezáleží mi na tom, jestli mě Pán zla zabije za to, že jsem se dotkl jeho princátka, protože já už nemám, co ztratit! Vše jsi mi vzal!" vyštěkl a několikráte mu zabodl silou nůž do obou ramen.

"On brečí!" rozesmál se přihlížející strážný, "konečně se ti z něho podařilo dostat slzy!"

"Tak to je načase přivést Mozkomory!" rozhodl, vytáhl z kapsy opět lahvičku s kyselinou a polil jí rány na ramenou, zatímco druhý pro ně zašel.

"Tak zase zítra," vražedně se usmál a přenechal ho Mozkomorům.

"Jak je vidno, jsi doslova na roztrhání!" probudil ho o pár hodin z bezvědomí pobaveny hlas.

Jediné na co se Harry zmohl, bylo zoufalé zaúpění, doprovázení myšlenkou na rychlou smrt.

"Takové plývání," zakroutil Regulus nechápavě hlavou nad kaluží Harryho krve, přešel k němu a zakouzlil na něj čistící kouzlo, "hups," řekl neupřímně poté, co na mladíka zapůsobilo skoro jako kyselina a s chutí se zakousl do jeho krku.

"Víš, že už v krvi nemáš ani stopu po vínu Pána zla?" pousmál se poté, co se do syta nakrmil, "a to jenom díky mě! Měl bys mi být vděčný!" sdělil mu pyšně, "tak a teď mám velice těžkou volbu! Buď ti dám dokrvující lektvar nebo to nechám na tvé skoro vyčerpané magii, aby ti pomohla," zamyslel se, "to je tak těžké!" teatrálně si povzdechl, "co bys chtěl ty, Harry?" zeptal se ho sladce.

"Jak," zachrčel, "dlouho," hlas se mu zlomil vyčerpáním.

"Ptáš se mně, jak dlouho tu jsi?" pozvedl obočí, "už skvělých šest týdnů!" řekl slavnostně, "no, raději ti ho dám!" usoudil, když Harry nijak na tuto skutečnost nereagoval, "jsi nudný!" mávl hůlkou, aby do něj lektvar vpravil.

Harry se na něj, i přes to, co mu způsoboval, vděčně podíval.

"Až se odtud dostaneš, bude téct krev tvých nepřátel proudem, že?" uchechtl se, "každým dnem se čím dál tím více těším na okamžik, až mě ve své plné síle navštívíš a ukážeš mi zač je toho loket!" provokoval ho, "až rozpoutáš peklo na zemi, bude to pro nás upíry jako nikdy nekončící večírek!" zasnil se.

<i>Bláznivý upír!</i> Pomyslel si nevěřícně.

"Vyprávěl jsem ti už vůbec, jak jsem se stal upírem?" zeptal se ho a přejel mu po ráně na pravé líci, "to Voldemort za to může, což pro tebe asi není žádným překvapením," připustil, "nicméně já jsem toho jako správný Black využil a vypracoval jsem se!" pochlubil se, "víš Harry, člověk musí prostě vzít příležitost za pačesy a vytřískat z ní všechno, co se dá! A ty bys to měl taky udělat!" poradil mu s chladným úšklebkem na tváři, "ber prostě svůj pobyt tady za něco jako… řekněme drsnější prázdniny, díky kterým se staneš mnohem silnějším a nezávislejším, než si kdy předtím byl!" předpověděl mu jeho budoucnost, pousmál se a po přeměně na netopýra odlétl pryč.

<i>To se mi snad muselo zdát!</i> Pomyslel si a otřásl se zimou. <i>Co k sakru plánuje?</i> Zamračil se. <i>Proč mě prostě nemůžou zabít? Ne, to by bylo přece milosrdenství! Stvůry, jako já, musí trpět! Musí zaplatit za každou vteřinu, kdy mohly svobodně kráčet po zemi a špinit tak svojí přítomností její krásu!</i> Odsuzoval se. <i>Merline, prosím, ať mě zabijí a pohřbí v Irsku, v mém domově. V místě, kde jsem byl vždy šťastný a volný, netušíc jako zkurvený osud na mě v Británii čeká!</i> Stekla mu do rány na tváři osamělá slza. <i>Prosím!</i> Vykřikl zoufalstvím, smíšeným s bolestí, ve svých myšlenkách.


***


"Jste nádherná, má paní," zhodnotilo temné zrcadlo dívčin vzhled.

"Musím být," pousmála se vypočítavě Ginny , nasadila si svůj smaragdový náhrdelník a upravila si hůlku ve svém dokonale učesaném ohnivém účesu, jehož byla součástí.

Přejela si ještě naposledy dlaní po svých přiléhavých černo-zelených šatech, jež cíleně zdůrazňovaly všechny její přednosti, činíce jí tak velice atraktivní, a poté opustila Darkovy komnaty v Temném sídle, míříce na večeři s Pánem zla a jeho nejvěrnějšími Smrtijedy. Jediným zvukem, který se ozýval cestou do honosné jídelny, byl pouze klapot jejích vysokých podpatků, odrážející se od kamenných zdí, pokrytých pro ni neznámými starodávnými runami.

"Dobrý večer, Deméter," pozdravil ji s tajuplným úsměvem Voldemort a pokynul jí, ať si sedne ke stolu po jeho pravici.

"I vám, můj pane," mírně se poklonila a usedla na určené místo, ignorujíce pohledy Smrtijedů.

Voldemort lehce tlesknul a na stole se vzápětí objevila spousta prvotřídních lahůdek, doplněna jeho i dalšími velice kvalitními rudými víny. Po pronesení přípitku, si všichni začali pochutnávat na večeři, při níž jim hrály kouzlem oživlé hudební nástroje.

"Jak se vám líbila odměna za váš velice úspěšný zásah v Godrikově dole?" zajímal se Voldemort.

"Velice, můj pane," odpověděl mu Lestrange, "už dlouho jsem se tak nepobavil," vycenil své zuby, "jsem vám neskonale vděčný za ten měsíc lovu mudlů v rumunských lesích. Nikdy dříve bych nevěřil, co vše se dá podniknout s očarovaným lukem," dodal.

Nott, Crabbe a Goyle souhlasně přikývli.

"Tebe se snad ani ptát nemusím, že?" podotkl Voldemort, vidouce Scrimgeourův potěšený výraz.

"Ne, můj pane," usmál se zvráceně, "na ministerstvu jde nyní vše podle vašich plánů. Že, Luciusi," otočil se na něj.

"Ano, ani ten potrhlý Brumbál nám nemůže zabránit uvést v chod zákony, reformující naši společnost," ušklíbl se, "i když s Jamesem Potterem budou ještě dozajista problémy," připustil.

"S ním si rozhodně nemusíte dělat nyní starosti," pronesl přesvědčeně Pán zla, "ten se teď utápí ve vše pohlcující nenávisti, zatímco ten jejich Řád je zcela ochromen."

Všichni přítomní se rozjařeně rozesmáli.

"Bez Darka nemají proti vám nejmenší šanci," upozornila jej se zářivým úsměvem Ginny.

Snape se na ni, bez jakéhokoliv výrazu tváře, zadíval. <i>Prý nebelvírka! I před Harrym jsi byla vypočítavá mrcha!</i>

"Domnívám se, mí nejvěrnější, že by to chtělo další přípitek," oznámil bodře Voldemort a zvedl svou čísi, následován ostatními.

<i>Nahání mi mnohem větší hrůzu jeho radost než vztek!</i> Problesklo mistrovi lektvarů myslí.

"Na stranu zla!" připili si Voldemortovým vínem.

Jakmile se přiblížila druhá hodina ranní se mírně přiopilá Ginny zvedla a s proneseným rozloučením, směřovanou pouze a jedině Voldemortovi, opustila místnost, zanechávaje za sebou řadu pod obraz zpitých Smrtijedů a Pána zla nařizující Snapeovi, jaké lektvary jsou pro jeho potřeby nutné uvařit.

"Jak je možné, že tvá žena nebyla přítomna?" zeptala se vysoké postavy, sedící v křesle, u její postele, když vešla do ložnice.

"Nepřál jsem si to," vysvětlil jí, "a věřím, že ani ty ne."

"Máš pravdu, nepřála," potvrdila mu a vytáhla si svou hůlku z vlasů, díky čemuž se jí rozpustily.

"Takto jsi mnohem krásnější," řekl s hladovým úsměvem.

"A co když udělám ještě toto?" mávla hůlkou a provokativně se ušklíbla.

Už na sobě neměla žádné šaty ani krajkové spodní prádlo, pouze smaragdový náhrdelník. Muž se okamžitě zvedl, přešel k ní a vášnivě jí políbil, přičemž ji pomalu manévroval k luxusní posteli, kde se spolu s ní svalil do saténových peřin. Mávl taktéž hůlkou, aby se zbavil nyní tolik nepotřebného oblečení. Slastně vydechla, když ucítila, jak jeho ruka putuje po její sametové pokožce do míst, kde ho nejvíce potřebovala, zatímco se jeho ústa věnovala jejím bradavkám. Zaryla mu své černí nalakované nehty bolestně do zad ve chvíli, kdy pohladil centrum její rozkoše, a prudce ho poté náhle převrátila na záda, čímž se dostala nad něj.

"Máš sebevražedné sklony, víš to?" poznamenala a přejela dlaní po celé délce jeho mužství, "souložit s chráněnkou svého pána může totiž jenom sebevrah."

"Ty už se snad nepovažuješ za snoubenku jeho syna?" zvedl zvědavě obočí, přecházeje její poznámku, a surově si ji přitáhl k dech beroucímu polibku.

"Dokud se nevrátí, nedostane rozum a nedá mi odpovídající prsten, nejsem jeho snoubenka," zasmála se chladně a nechala se jím přetočit zpátky na záda.

Dlouhovlasý svalnatý muž ji hned poté od sebe nešetrně roztáhl nohy a tvrdě do ní pronikl, přesně tak, jak to zbožňovala. Poslouchat její vzdechy bylo pro něj jako rajská hudba. Velice se mu líbilo, že s ní může přeskočit tu nudnou předehru a přejít hned k tomu hlavnímu, a to pěkně tvrdou a hrubou cestou.

"Luciusi," vykřikla v extázi, když ji po chvíli přivedl svým výkonem na toužený vrchol, užívaje si přitom pocit, jak jí jeho sperma naplňuje.

"Ještě, že je v Azkabanu," hlesl uspokojeně, když vedle ní ulehl.

"To, ano," zasmála se mrazivě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 katy.kate katy.kate | 4. září 2011 v 0:50 | Reagovat

Mrcha jedna! Skvělá kapitolka! Ostatně jako vždy! :)

2 Crystal Crystal | 4. září 2011 v 21:23 | Reagovat

Úžasné :-) Totálně fenomenálně úžasné. Kapitola byla nabita tou správnou atmosférou a překvapivé odhalení Ginny tomu dodalo tu správnou šťávu.

3 Altheda Altheda | Web | 5. září 2011 v 11:42 | Reagovat

Pekné pekné pekné...kapitola sa ti podarila a dúfam, že čo skoro pribudne ďalšia...:)

4 jana jana | E-mail | 6. září 2011 v 14:02 | Reagovat

chudak harry jsem zvedava kdy ho zachrani z askabanu a jetly Ginny nato prijdou a jak bude pak teagovat rychle pokracko:-)))

5 wodwar wodwar | 9. září 2011 v 19:55 | Reagovat

Toš ale, tak já se těším pomalu celý srpen na to, jak zachrání Hermiona se Severusem a Siriusem Harryho, na to, jak se James zachová, a ono nic :(...
Jinak samozřejmě musím říct, že se mi tahle kapitola (jako každá jiná) líbila, byla pěkně napsaná, opravdu pěkně napsaná. Nedávno jsem si četla tuhle Tvoji povídku od začátku a zdá se mi, že píšeš opravdu, opravdu lépe.
Harryho pobyt v Azkabanu mi přijde hrozný, ale zase nadruhou stranu, Harry už není závislý na Voldemortově víně. Jsem zvědavá, jak moc to Harryho změní.
Taky jsem překvapená Jamesem - zdá se, že se Harryho opravdu zřekl, je to překvapivé hlavně potom, co ho tak dlouho bránil a snažil se v něj probudit nebelvírské podvědomí. Nejhorší je, že ho zlomilo něco, co vlastně ani není pravda.
No, doufám, že jsem okomentovala řádně, jak jsi chtěla ;).
Těším se na pokračování, nemůžu se dočkat Jamesovy reakce. Už víš, kdy by tak přibližně mohla přibýt další kapitolka?

6 Fanouš Fanouš | 14. září 2011 v 23:30 | Reagovat

jsem moc rád že se to vyvíjí zrovna takto :)... myslím si, že až se Harry dostane z Azkabanu tak opravdu nastane peklo... dokonce i Voldemort bude překvapen hm? :).. Ginny je pěkná kurvička, byl bych rád, kdyby ji Dark řádně ztrestal.. :)

Co se týče Reguluse zdá se jako velmi zajímavý, doufám že ho Harry hned nezabije :D:..

7 margelinazv margelinazv | 2. října 2011 v 20:09 | Reagovat

Děkuji všem za komentáře! :) Moc mě potěšily. :)
Nová kapitola bude do konce týdne. :) A bude o... :)
wodwar: Jej, číst moji povídku od začátku? :D Já osobně první kapitolu moc nemám ráda, protože je naivní, až to pěkné není. :D :D Jsem ráda, že se kvalita zlepšila, jinak bych se totiž musela jít zahrabat. :) Harry a James se právě nemají "nejlépe", ale bude líp, musí být. :)
Fanouš: Myslím, že ho Harry hned nezabije. :) ;) :) I když bude velice velice velice velice chtít. :)

8 Joel Joel | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 0:32 | Reagovat

Dobrej blog

9 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 7:32 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

10 Matyáš Matyáš | E-mail | Web | 6. března 2012 v 21:06 | Reagovat

Pěkný....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama