44. kapitola - Black

6. srpna 2011 v 19:00 | margelinazv |  Harry James Potter a James Potter
Ahojky,
přináším vám zbrusu novou kapitolu, která se mi překvapivě dobře psala. :) Pokud se v textu vyskytnou nějaké chyby, omlouvám se. :) Klidně mě na ně můžete i upozornit, budu jedině ráda. ;) Jinak, stále hledám beta-readera. :)
Tak si tuto kapitolu užijte a doufám, že mě odměníte nějakým tím komentářem. :)
S pozdravem
margelinazv


44. kapitola - Black


James Potter se zhrouceně díval do plamenů, vycházejících ze starobylého krbu, a upíjel při tom zlatavou tekutinu z poloprázdné láhve whisky, stojící na malém konferenčním stolku, nedaleko ohniště. <i>Už jsem ho navždy ztratil. Už nemám žádnou rodinu.</i> Zoufal si. <i>Voldemort definitivně vyhrál. Vzal mi to nejdražší a uvrhl mě do věčné temnoty.</i> Nalil si další skleničku a celou ji vypil. <i>Už od chvíle, kdy zabil Lilly a přenesl nechtěně na něj své dědičné schopnosti, jsem měl tušit, že vše skončí v troskách.</i> Vyčítal si. <i>Teď už je to jenom na mě zachránit kouzelnické společenství. Stal se z toho jediný smysl mého života a já se obávám, že jej nikdy nenaplním. Ale i přesto se budu snažit ze všech svých sil!</i> Bouchnul rozhodně pěstí do krbové římsy. <i>Postavím se mu! A už nikdy nedám najevo žádnou slabost! Převezmu Brumbálovu filozofii! Udělám vše za vyšší dobro! Klidně obětuji i ostatní! A i když naděje na vítězství je mizivá, nevzdám se!</i> Pousmál se.

"Jamesi?" ozvalo se zpoza něj, "víš, že bys měl ležet!" napomenul ho Sirius, "jsi ještě příliš slabý," dodal a přešel k němu.

"A komu za to vděčím, co?" obrátil se na něj sarkasticky.

"Ty skutečně věříš tomu, že to udělal?" zeptal se naléhavě.

"Ano," potvrdil mu, "vzpomněl jsem si totiž."

"Merline," vydechl zděšeně Tichošlápek, "jak to mohl udělat? Mučit svého vlastního otce?" zeptal se nechápavě.

"Na to jsem pro něj příliš podřadný, aby si mnou špinil ruce!" vyvrátil mu jeho domněnku temně, "přikázal Smrtijedům, ať to udělají za něj a potom to celou dobu jenom potěšeně sledoval! A když už se rozhodl, že je na čase to skoncovat, přihnal se ke mně, přičemž cestou pro zábavu zabil pár Smrtijedů, a položil pak na mě své dlaně, aby mě zabil! Snažil jsem se mu odolat a nakonec se mi ho v poslední sekundě podařilo odrazit, dopadl na náhrobek a ztratil vědomí. Poté jsem ho také ztratil," dořekl hořce.

"Ale jsi si jistý?" nevzdával se naděje, "co když si to jenom namlouváš? Co když si jenom převzal to, co tvrdí Scrimgeour?"

"Já jsem to k sakru všechno viděl!" namítl ostře, "takže buď té lásky a přestaň ho stále bránit!" okřikl ho.

"Takže ty mi tvrdíš, že jsi skutečně Harryho-"

"Nevyslovuj přede mnou jeho jméno!" chytil ho silně za ruku, "už nikdy! Je ti to jasné?" zeptal se ho se šíleným leskem v očích.

"Ano," procedil skrz zuby a vymanil svou ruku z jeho sevření, "takže, ty jsi skutečně viděl a slyšel, jak jim dává příkazy?" stál si na svém.

"Ne," ušklíbl se, "ale bylo mi to úplně jasné, že jim to musel přikázat! Jinak by to totiž úplně celé pasivně nepozoroval! Dokonce použili i kletbu, po které jsem se stal dočasně hluchým, jenom abych více trpěl!" vysvětlil mu rozčileně.

"Takže ho necháš shnít v Azkabanu? Nepodnikneš žádné kroky?"

"Ne, je tam, kam zákonitě patří!" pronesl rozhodně.

"Vždyť neproběhl žádný soud!" namítl, "a navíc jenom díky němu se Scrimgeour stal ministrem!"

"To je snad dobře, ne?" ušklíbl se chladně, "Scrimgeour je na naší straně!"

"Jamesi," pronesl lítostivě, "a co Ginny? Nezapomínej, že jsou spolu propojení!" připomněl mu.

"To už je přece Voldemortova starost, ne?" podotkl, "přidala se k němu, tak ať se o ni postará!" řekl bez kouska citu, "a jsem tomu jedině rád! Nesnesl bych její přítomnost!"

"Myslím, že děláš obrovskou chybu," řekl mu svůj názor.

"Víš, co, Siriusi? Zklapni!" doporučil mu naštvaně, "celý Řád, kromě tebe, Srabuse a Remuse, se mnou naprosto souhlasí, jestli si nezapomněl! A Weasleyovi můžou jít k čertu!"

"Změnil ses," smutně se na něj povídal.

James si pohrdlivě odfrkl.

"Ty bys měl taky," vyplivl, "nemáš totiž ani ponětí, co je skutečný svět zač! Vždycky pro tebe bylo vše jenom zábava! Ty jsi nikdy neměl odpovědnost za životy jiných! Nevíš, jaké to je ztratit své milované! Jsi jenom hloupý naivní sukničkář, spoléhající na svůj vzhled a tu špetku magie, kterou zdědil po té své úžasné rodině!" vmetl mu do tváře.

Sirius ho rozzuřeně chytil za límec.

"Možná to, co říkáš, je pravda!" připustil, "ale já jsem aspoň nezničil život svému synovi! To ty jsi na vině, co se z něj stalo, ne Voldemort!" obvinil ho, "teď vidím, že se v tobě Snape ani v nejmenším nemýlil! To ty táhni k čertu, Jamesi Pottere!" prohlásil, pustil ho na zem a odešel.


*


"Proč mi to nejde?" divila se naštvaná sama na sebe Hermiona a znovu si přečetla návod na provedení Kostidrtící kletby. <i>Och, tady to je.</i> Ukázala si prstem na jeden z odstavců v knize o černé magii. <i>Měla jsem otočit zápěstí nalevo, ne napravo.</i> Znovu si zkusila kletbu na figuríně a konečně fungovala. <i>Tak teď jsi jí ještě musím nacvičit a potom se vrhu na tu druhou, kterou použili Smrtijedi na Jamese.</i> Potřásla hlavou. <i>A to se tu píše, že ta Kostidrtící je složitější a vyžaduje větší využití magie!</i> Odfrkla si a začala si ji poté nacvičovat.

Ve chvíli, kdy nechala splynout svou hůlku s páskou, odbily hodiny v nepoužívané učebně tři hodiny ráno. <i>To už je tolik?</i> Podivila se. <i>Dnes se mi procvičování o dost protáhlo.</i> Protřela si oči. <i>Už je tam patnáctý den.</i> Povzdychla si smutně. <i>Nejdříve umře Ron a potom Harryho uvrhnout do Azkabanu za něco, co neudělal! Ale mě holt nikdo neposlouchá, že by toho nebyl ani v nejmenším schopen!</i> Pomyslela si naštvaně. <i>Ještě, že se mi podařilo odnést všechny důležité věci z jeho pokoje, díky té pásce, co mi dal, než tam vtrhla Ginny a později po ní bystrozoři!</i> Usmála se spokojeně, cestou do nebelvírské věže. <i>Musím najít způsob, jak ho dostat ven! Nikdo jiný to za mě neudělá! Kdyby mi někdo před rokem řekl, že budu zachraňovat někoho z Azkabanu, vysmála bych se mu! Já? Hermiona Grangerová a porušovat pravidla? Neslýchané.</i> Pousmála se a vstoupila do společenské místnosti.

"Vy?" zeptala se překvapeně, když spatřila osobu sedící ve křesle u krbu, "co tady děláte?"

"Čekám na tebe," odpověděl jí Sirius a vstal.

"A proč?" zeptala se ostražitě.

"Chci ti pomoct," oznámil jí.

"A to s čím?" pozvedla obočí.

"Ty víš s čím," pronesl přesvědčeně a přešel k ní.

"Nevěřím vám," ustoupila od něj na vzdálenost paže, "poslal vás James, abyste zjistil, co chystám, že?" dorážela na něj.

"Ne, neposlal," zakroutil hlavou, "jestli chceš, vypiju klidně Veritasérum," navrhl.

"Tak dobře," ušklíbla se a prošla kolem něj.

"Ty ho máš?" zastavila ji jeho udivená otázku u schodů do dívčí ložnice.

"Samozřejmě," potvrdila mu, "a ne, neřeknu vám, odkud ho mám," řekla, když viděla, že se nadechuje k otázce, "víte, klidně jsem si ho mohla i sama uvařit," dodala a vyšla po schodech nahoru.

"Jste Sirius Black, kmotr Harryho Pottera?" položila mu otázku, poté co mu kápla pár kapek průzračně čistého lektvaru na jazyk, usadila se na pohovku ve společenské místnosti a zakouzlila kolem nich zvukovou bariéru.

"Ano," přikývl, sedíce v křesle.

"Máte nějaké děti?"

"Ne," pousmál se.

"A chtěl byste?" usmála se.

"Ne, stačí mi Harry, kterého považuji skoro za vlastního syna," dořekl překvapen sám sebou.

"Nevěděla jsem, že je mezi vámi takový úzký vztah."

"Taky, že moc není," vysvětlil jí, "než nastoupil do Bradavic, viděl jsem ho maximálně dvakrát do roka."

"Proč?" podivila se.

"James se obával, aby je Voldemort nenašel, a tak přerušil kontakty s britskými kouzelníky a se mnou je omezil na potřebné minimum," poznamenal nespokojeně.

"To je mi líto," podotkla, "no, myslím, že bychom raději měli přejít k věci," pousmála se, "poslal vás James, abyste zjistil, co mám v plánu?"

"Ne, ani neví, že jsem opustil Grimmauldovo náměstí."

"Myslíte si, že ho chtěl Harry skutečně zabít?" se zájmem se na něj zadívala.

"Nevím," přiznal, "potom, co mi dnes večer James vylíčil to, na co si vzpomněl, jsem na pochybách."

"Co vám řekl?" dychtivě řekla.

Sirius ji z části neochotně převyprávěl vše, co se od Jamese dozvěděl. Hermiona poté několik minut zamyšleně hleděla na své ruce, mračíce přitom obočím. <i>Ale ne!</i> V duchu zasténala. <i>To muselo způsobit to víno! Doufám!</i> Ještě více se zamračila. <i>Ježiši, to víno!</i> Vyskočila náhle na nohy a začala přecházet po místnosti, ignorujíce Siriusův nechápavý pohled. <i>Můj Bože! Můj Bože! K sakru!</i> Nakopla malý taburetek. <i>Určitě musí trpět abstinenčními příznaky! Ale né! Spolu s vlivem Mozkomorů ho to zničí!</i> Obávala se.

"A i přes to ho chcete vysvobodit?" vyhrkla náhle.

"Ano, považuji totiž za velice pravděpodobné, že Voldemort zaútočí na Azkaban a unese ho odtamtud. Takže bude rozhodně lepší, když odtamtud zmizí, co nejdříve, bez ohledu na to, jestli chtěl nebo nechtěl Jamese zabít!" prohlásil vášnivě.

"Raději, co nejdříve! Nemůže tam zůstat dlouho! Cožpak Jamesovi nezáleží na tom, jaký vliv na něj můžou mít Mozkomoři?" rozčilovala se. <i>A abstinence Voldemortova vína?</i>

Sirius jenom pokrčil rameny.

"Idiot," pronesla šeptem, "měl byste jít," otočila se na něj, "zítra v tuto dobu se sejdeme u úpatí Astronomické věže," sdělila mu, "mezitím můžete přemýšlet nad tím, jak ho dostaneme ven."

"Dobře, budu tam," přikývl a odletaxoval se, po pronesení hesla, pryč.

Hermiona se vzápětí unaveně svezla na pohovku. <i>Chce ho přeměnit zpátky! Proto ho nechává trpět! Bastard jeden!</i> Do očí se jí nahrnuly slzy. <i>A Ginny to věděla! Proto odešla k němu! Zrádná mrcha! Až se mi dostane do rukou!</i> Slibovala jí pomstu. <i>I když jsem ráda, že mi chce Sirius pomoci, nemůžu mu věřit. Přeci je to jenom nejlepší Jamesův přítel, bez ohledu na to, že s ním nyní nesouhlasí!</i> Pokývala hlavou. <i>Nechci to udělat, ale budu nejspíše potřebovat pomoc od Snapea, jestli chci Harryho, co nejdříve dostat z Azkabanu. Udělám vše, abych ho osvobodila! A to nejen kvůli tomu, aby mi pomohl pomstít Ronovu smrt, ale taky, aby už konečně skoncoval s tím šílenstvím, panujícím na okolo, protože jedině on to dokáže! Nikdo jiný. Je to jeho osud!</i> Nešetrně si setřela z očí slzy a odebrala se do postele.


*


S úlevným výdechem otevřel své zelené oči a užíval si alespoň na chvíli to smrtelné ticho, které ho obklopovalo, když právě nebyl uprostřed jedné ze svých mnoha halucinací. Namáhavě zvedl ze země svou ruku a jediné, co v té černočerné tmě uviděl, byl záblesk jeho stříbrno-zlatého náramku.

Nepamatoval si, kdy se to přesně stalo, ale jednoho dne se vzbudil a ocitl se v úplně jiné cele, s novým vylepšeným náramkem. Téhož dne ho po pár hodinách přivedli před Scrimgeoura, jenž mu s krutým smíchem oznámil, že nyní má okolo zápěstí nejenom zmijozelský, ale i nebelvírský náramek. Harry se cítil v tu chvíli, jakoby mu někdo zarazil dýku do srdce. Scrimgeour mu potom ještě s veselými jiskřičkami v očích vysvětlil, že Potter vyrobil nebelvírskou část náramku speciálně tak, že splyne s zmijozelským náramkem a úplně zablokuje nejenom zmijozelské, ale i nebelvírské dědičné schopnosti, díky čemuž už Harry nemusí být umístěn v pro něj upravené cele, ale s ostatními spoluvězni na patře.

A tak nyní Harry ležel na tvrdé dřevěné desce, oblečený do sivého vězeňského stejnokroje, přikrytý nějakým špinavým cárem plátna a odpočítával minuty do chvíle, kdy se dostaví další halucinace. <i>Kéž by se Voldemortovi mě podařilo tehdy zabít!</i> Pomyslel si ponuře. <i>Nebo, kdybych se nenarodil! To by bylo ještě lepší!</i> Pousmál se lítostivě. <i>Nebo by mě mohli tady předhodit Mozkomorům, to by mě určitě zabilo!</i> Zasnil se nadějně. <i>A pak bych skončil v pekle. No, aspoň by tam bylo teplo.</i> Zasmál se sípavě. <i>Ale ne, Voldemort by nedovolil, abych umřel. Jsem jeho vraždící zbraň. A Potter?</i> Bolestně přivřel oči. <i>Po tom všem, jak tvrdil, že se Harryho, mě, nevzdá, že mě zachrání, mi udělal tu nejhorší možnou věc! Nejenže se nesnažil mě z Azkabanu dostat, on dokonce pomohl mým věznitelům, aby pro ně bylo snadnější a bezproblémové mě tady udržet! Vzal mi mou svobodu! K sakru! Jak jenom mohl uvěřit, že ho chci zabít?</i> zeptal se sám sebe nevěřícně. <i>Vždyť jsem mu chtěl pomoci! Ale až potom, co jsem se vzpamatoval.</i> Vzpomněl si nešťastně. <i>Co se mi stalo, že jsem ho nechal trpět? Že se mi to líbilo? Co se to se mnou k sakru děje? A proč vůbec chci, aby žil?</i> Pomyslel si rozpolceně. <i>Protože… protože ho potřebuju. Nebelvír ve mně ho potřebuje. Ale on uvěřil! Uvěřil Scrimgeourovi, že jsem ho chtěl zabít! Proč se mi bránil, když jsem ho chtěl zachránit?</i> Pokýval namáhavě hlavou. <i>Teď mě určitě nenávidí. Pohřbil mě tady, bez ohledu na to, že Voldemort se tak ke mně může dostat! A záleží mu na tom vůbec? Ne, nezáleží.</i> Odpověděl si sám sobě. <i>Jsem přece důvod, proč jeho žena umřela. A musím za to trpět, ale on bude taky! Jestli se odtud dostanu… ne! Až Voldemort mě odsud dostane, pomstím se mu! Musím se mu pomstít! Za vše, co mi kdy udělal! Za to, že mi nebyl otcem, jakého jsem potřeboval! Za to, že mi většinu mého života lhal! Že dovolil, aby si se mnou Voldemort pohrával! A za mnohem více!</i>

"Nenávidím tě, Pottere!" hlesl z posledních sil, přičemž mu začaly téct hořké slzy.

Hned poté se mu v uších ozval opět křik jeho umírající matky, doplněný vzpomínkami na Voldemortovy tresty a na tu řadu nevinných tváří, které pod jeho vedením brutálně zabil.

Utápěl se ve svých představách sotva deset minut, když se otevřely kovové dveře jeho cely a dovnitř vstoupili dva strážní, přičemž ho jeden z nich polil proudem mrazivě studené vody z hůlky, aby sebou přestal zmítat. Harry na ně překvapeně zamrkal a otřásl se zimou. Muži ho chytli surově pod pažemi a vyvedli ho ven. Táhli ho kolem řady dveří, několika dlouhými chodbami a nakonec sestoupili troje schodiště, až se dostali do slabě osvětlené chodby, kde byla pouze jedna jediná cela. Odemkli ji, strčili ho dovnitř tak prudce, až se ocitl na zemi, a zamkli ji, jak klíčem, tak i několika silnými ochrannými kouzly. Sekundu poté ho osvítilo ostré světlo tak mocně, že musel pevně stisknout svá víčka. Jakmile zesláblo na přijatelnou úroveň, mladík překvapeně zalapal po dechu.

"Siriusi?" vyhrkl nadějně, opírajíce se o zem.

"Těsně vedle," zasmál se mrazivě muž, vzhledem tolik podobný jeho kmotrovi, "jsem Regulus. Regulus Black," ušklíbl se a přešel k němu, "vypadáš mnohem mladší, než jsem čekal," konstatoval, přiklekl si k němu a chytl ho za bradu, aby si ho pořádně prohlédl, "už chápu, proč je tebou tolik Pán zla fascinovaný," pronesl spokojeně, "takový potenciál jako máš ty, se v minulosti objevil jenom párkrát a vždy byl vlastněn velice mocnými čaroději," poznamenal.

Poté mu najednou vyhrnul rukáv pravé ruky, vytáhl malý ostrý nuž a říznul ho přes celé předloktí. Harry ho chtěl od sebe odstrčit, ale Regulus ho silně chytil za obě ruce.

"Přestaň sebou zmítat!" zavrčel mu do tváře, "stejně si slabý jako moucha!" zašklebil se posměšně a držel ho za obě zápěstí pouze jednou rukou, zatímco druhou uchopil pohár a umístil ho pod krvácející ruku, díky čemuž do něj začala stékat Harryho krev.

"Co," polkl, "co to děláte?" zeptal se slabě, sledujíce zelené jizvičky vycházející z rány.

"To se brzy dozvíš," slíbil mu s vypočítavým úsměvem na rtech.

Poté, co byl pohár skoro plný, ho odsunul a postavil bledého mladíka na nohy.

"Na, vypij to!" poručil mu, když vytáhl z kapsy lektvar.

"Ne," odporoval mu.

Regulus ho prudce přirazil ke zdi, rozevřel mu ústa, surově mu nalil obsah lahvičky do krku a přidržel mu ruku na ústech tak, aby neměl jinou možnost než lektvar spolknout. Poté ho pustil, ignorujíce fakt, že bez jeho opory skončil na zemi.

"Měl si mě poslechnout," vysmál se mu a zvedl ze země pohár s jeho krví, který k Harryho zděšení následně celý vypil, "úžasná chuť, jak jsem předpokládal," usmál se na něj, ceníce své krví zbarvené zuby, "neuvěřitelné!" rozplýval se samým blahem.

"Jste upír," konstatoval Harry ohromeně.

"A ne jen tak ledajaký," olízl si rty, "jsem velitelem všech upírů, kteří se přidali k Pánovi zla," chlubil se, "proto jsem dokázal vstát z mrtvých, když mě můj debilní bratr pohřbil zaživa!"

"Voldemort ví, že jste tady?" zeptal se, cítíce bolest z toho, jak se mu uzavírala rána na předloktí.

"Samozřejmě, že ne!" okřikl ho a znovu si k němu klekl, "zabil by mě, kdyby se dozvěděl, že jsem se dotkl jeho nejcennějšího majetku!"

"Já nejsem jeho majetek," procedil skrz zuby namáhavě.

"Och, ano, zapomněl jsem," ušklíbl se posměšně, "nazývá tě přece svým synem," rozesmál se chladně, "žijeme ve velice podivném světě, když je zbraň nazývána synem, nemyslíš?" podotkl, dívajíce se mu přímo do očí, "víš, dokud budeš tady, můžeš očekávat mou každodenní návštěvu," usmál se, když uviděl děs v jeho tváři, "tvá krev je totiž to nejlahodnější, co jsem kdy pil a já si nenechám ujít příležitost ji znovu ochutnat," zašeptal mu do ucha, kousnul ho poté do lalůčku a vysál mu z něj trošku krve.

"Ale stráže-"

"Jsou velice dobře podplaceny," skočil mu do řeči, "a já sám nemám nejmenší problém se sem dostat," zasmál se, zrušil své Lumos, přeměnil se na netopýra a odlétl malým větracím průduchem ve stěně ven.

Harry si přitáhl nohy k hrudi a začal se slabě kolébat. <i>Ježiši! Ježiši! Ježiši!</i> Srdce mu bilo závratnou rychlostí. <i>Tohle prostě musela být halucinace! Musela!</i> Dotkl se rány na svém lalůčku. <i>Ne! Nebyla!</i> Pomyslel si zničeně.

"Všechny, všechny vás zabiju, jednoho po druhém," šeptal stále dokola hořečnatě a kolébal sebou tam a zpátky, dokud vysílen neomdlel.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se Vám směr, kterým se má povídka ubírá?

Ano
Ne

Komentáře

1 Crystal Crystal | 7. srpna 2011 v 11:04 | Reagovat

Brilantní, úžasné, děsivé :-) Ale stejně si pořád přeju, aby se z toho dostal, jsem prostě moc měkká. Nějakých velkých chyb jsem si nevšimla, takže jestli tam byly, tak od nich tvůj styl psaní skvěle odvedl pozornost ;-)

2 Any Any | 7. srpna 2011 v 20:55 | Reagovat

Hm, takhle zmatenej, zranitelnej Harry se mi moc nelíbí. Chtěla bych, aby se už dostal ven a nakopal všem zadky! A samozřejmě, aby jeho nebelvírská část úplně zmizela :) jsem prostě na bad boys! Jinak jsem moc ráda, že jsi se vrátila k psaní téhle super povídky! Jen tak dál!!!! :D

3 wodwar wodwar | 8. srpna 2011 v 10:31 | Reagovat

Super! Úžasná kapitola.
Je smutné, jak James tak snadno uvěřil tomu novému ministrovi. Jsem zvědavá, jak/jestli se změní v buduocnu jeho vztah k Harrymu. Jsem ráda, jak se Sirius zachoval.
I když jsi psala, že není možné, aby se z Darka stal znova Harry, stále v to doufám. Nemusí sice celá povídka skončit happy endem jako tomu bylo u Relikvií smrti, ale hodný Harry by se mi líbil :-).
To s těma upírama - no, nevím. Je to sice zajímavé, ale není toho nějak příliš? Nestačí, že proti němu stojí Voldemort a většina Řádu? To se bude ještě vypořádávat s upírama? Nicméně, jsem zvědavá, jak tato zápletka dopadne.
Jinak musím říct, že je zvláštní, že Ti v textu objevují tagy znaky - co jsem kdy něco četla na nějakých blocích, nikdy jsem na to nenarazila.
Jo a, nevím, jestli to máš s těma hvězdičkama, co oddělují jednotlivé odstavce, schválně, mně osobně to přijde divné, ale obvykle bývají zarovnané na střed ( <center>text</center> )...a taky bývají obvykle tři :-)...
Nemůžu se dočkat další kapitoly. Jsem zvědavá, jak dopadne Harryho záchrana a reakce Jamese, když ho Sirius s Herminou a Snapem zachrání...

4 Brigita Brigita | Web | 11. srpna 2011 v 18:44 | Reagovat

Huuf, tohle bylo... mrazivé. Přesto, jak to teď vypadá, pořád doufám, že Harry bude opět Nebelvírem...

5 Ayanami Ayanami | 13. srpna 2011 v 21:08 | Reagovat

Pěkné... asi jsem jediná, kdo tu má radá Dark Harryho, takže jsem s vývojem plně spokojená :) jenom ten upír je možná až moc... Doufám, že s ním máš nějaké zajímavé plány :)

6 Any Any | 13. srpna 2011 v 21:14 | Reagovat

[5]: Nejsi vůbec jediná :D Se mnou jsme tu alespoň dvě, ale řekla bych, že s nekomentujícími je nás tu sakra víc!

7 Patrik Patrik | 17. srpna 2011 v 0:38 | Reagovat

to můžu jen potvrdit :)

8 Anett Anett | 17. srpna 2011 v 8:09 | Reagovat

á bych byla radši kdyby se z Darka stal znova Harry:)

9 margelinazv margelinazv | 23. srpna 2011 v 16:09 | Reagovat

to Crystal: Moc díky. :) Jsem ráda, že ty chyby dokáži aspoň trochu maskovat. :D
to Any: Mi se líbí, že pro změnu zranitelný je a dává mi to tak nové pole působnosti. ;) Díky za komentář. :)
to wodwar: Díky. Osobně doufám, že se vztah mezi Harrym a Jamesem napraví. Bylo by to nefér vůči Harrymu od JKR. :) No, a jestli skončím happy-endem? To vím jen já, ale vy se to taky nakonec dozvíte. :D Postavu upíra Reguluse jsem tam přidala s určitým záměrem, má svůj význam. :) No, abych pravdu řekla, ty tagy se tam objevují proto, že při psaní je tam automaticky zadávám. :D :D Co si totiž pamatuji, na fanu se musely zadat, aby byl text kurzívou. Nevím, jak je to teď, protože mi kvůli gramatice neuveřejnili kapitoly. Je to prostě u mě zvyk. Díky za radu s těma hvězdičkama, napravím to. :) Nesmírně se těším na Jamesovu reakci (zlý úšklebek). :)
to Brigita: Taky mě mrazilo, když jsem to psala, a jsem ráda, že to někdo pocítil stejně. :)
to Ayanami, Any, Patrik, Anett: Mě se líbí obě stránky Harryho, i když Dark má své kouzlo. :)
to all: Další kapitola bude buď o víkendu nebo v pondělí.
margelinazv

10 margelinazv margelinazv | 30. srpna 2011 v 20:17 | Reagovat

Další kapitola se zde objeví do konce tohoto týdne. Důvodem mého zpoždění je jedna ze scén, kterou přepisuji snad už po čtvrté. A stále nemůžu přijít, co se mi na ni nezdá. Jaj!
Omlouvám se vám.
margelinazv

11 Triglidae Triglidae | Web | 9. září 2016 v 2:59 | Reagovat

pujcky bez registru online kladno [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama