40. kapitola - Zmijozelova dýka

29. října 2008 v 21:07 | margelinazv |  Harry James Potter a James Potter
Ahojky!

Jak se máte? ;) Doufám, že skvěle. :)

Konečně Vám přináším novou kapitolu. :) Tak si ji užijte! :P

Vaše margelinazv ;)




40. kapitola - Zmijozelova dýka



Seděl sám v kupé Spěšného vlaku a četl si jednu z knih, jenž před pár dny našel v knihovně na Ústředí Fénixova řádu, což ho velmi překvapilo, neboť pojednávala o rituálech, spojených s černou magií. Nejspíše pozůstatek po jeho rodině. Ušklíbl se Harry a podíval se z okna na ubíhající krajinu. Irsko je krásnější! Usmál se a znovu se začetl. Po chvíli ji ale s povzdechem odložil a skryl si tvář ve dlaních. Proč ho prostě nezabiji? Proč? Vždyť bych měl po problémech! Tak proč to k sakru neudělám? Nechápal to. Protože by už neexistoval způsob, jak bych se mohl stát znovu Harrym! Uvědomil si zaraženě. Ale já jím už přece být nechci! Nebo snad… Zakroutil hlavou. Jsem neskonale šťastný, že jsem Dark ze Zmijozelu, a ne žádný Harry Potter! A tak to taky zůstane! Je to pro mě totiž nejlepší! Utvrdil v tom sám sebe. Tak proč ho nechávat na živu? Uchechtl se. Aby viděl, jak v den, kdy se otci pomstím za zradu, ve mně zemře i poslední kousek Nebelvíra. Toho, jenž velmi toužil po pomstě a jenž ho ochraňoval před smrtí! Aby viděl, jak splním Salazarovy sny! Aby trpěl! Chladně se zasmál. A až poté ho zabiji! Velmi, velmi pomalu. A budu si to nesmírně užívat, neboť on je zodpovědný za vše, co se mi v mém životě přihodilo! On je původcem všeho zla, které mě obklopuje!


"Nenávidím ho!" vykřikl zlostně, "nenávidím, nenávidím, nenávidím!"


Kniha, ležící na vedlejší sedačce, kvůli jeho zuřivosti shořela na prach. Harry nad sebou kriticky zakroutil hlavou. Musím se konečně začít lépe ovládat! Nesmím stále dávat průchod svým citům! To přece není zmijozelské! Připomněl si a zadíval se znovu raději z okna. Vzápětí ho však vyrušilo otevření dveří, a tak se neochotně odvrátil. Kdo to zase otravuje?


"Ahoj," pozdravila ho Ginny, stojící ve dveřích, se zářivým úsměvem.


"Ahoj," opáčil s vesele plápolajícími plamínky v očích a vstal. Tebe rád vidím, zlato!


"To, co jsi udělal na tom náměstí, bylo naprosto skvělé," ušklíbla se vražedně.


"Jak pro koho," ozval se za ní Ronův hlas.


Ginny převrátila oči v sloup a poté přešla blíže k Harrymu, aby Ron s Hermionou mohli vejít dovnitř.


"Co se ti stalo s dlaní?" vyhrkla starostlivě, když si všimla, že je obvázaná.


"Jen malá nehoda," pousmál se a chtěl jí obejmout, ale odstrčila ho.


"Jaká nehoda?" naléhala na něj, "to ti udělal Nebelvír, že?"


Ron s Herminou, sedíce už na sedačce, je se zájmem pozorovali.


"Ne," vyvrátil ji to.


"To ti tak věřím!" pronesla ironicky, "řekni mi, jak to bylo!"


"Nerozkazuj mi!" opáčil rozzuřeně s přimhouřenýma očima.


"Zmijozelové mají v sobě tolik agresivity, že?" podotkl Ron šeptem směrem k Hermioně, ale bohužel pro něj to zaslechl i Harry.


"Co jsi to řekl?" vyštěkl na něj, ale poté se zarazil a rozesmál se. Jo, to máme.


Ginny se naštvaně nadechla a poté sebou hodila uraženě na sedačku.


Harry se na ni posměšně zašklebil, sedl si zpátky na své místo, vzal Ginny za ruku, jenž poté líbnul.


"Mám novou schopnost," prozradil ji konečně.


"Co?" vyhrkla nevěřícně, "jakou?" To se mu nebude líbit!


"Umím léčit," odfrkl si.


"Ale vždyť-" začala Hermiona.


"Jo, já vím," zarazil ji otráveně a poté všem třem povyprávěl, co se po boji stalo.


"Takže ho potřebuješ sundat," podotkl Ron, "a jediný, kdo je toho schopný je Ty-víš-kdo," dodal.


"Ano," potvrdil mu, "což znamená, že do té doby než se mi ho podaří zabít, musím jej nosit."


"Nebo se můžeš k němu zpátky vrátit, nechat se přeměnit na méně mocného Zmijozela a potom ti ho sám s radostí sundá," navrhla mu Ginny.


"To určitě!" chladně se zasmál, "a nechat ho, ať mnou manipuluje? Ani náhodou!" prohlásil rozhodně.


"Wille," oslovila ho po chvíli Hermiona, "budeš svědčit ve prospěch Nebelvíra, že?"


"Samozřejmě," ušklíbl se, "je to přece součást mé pomsty."


Ginny naštvaně semkla víčka. Spíše tvého nebelvírského já!


"A jako kdo?" zajímala se.


"Jak to myslíš?" pozvedl nechápavě obočí.


"No, budeš vystupovat, jako Nebelvírův, Zmijozelův nebo jich obou dědic? Neboť lidé čtou Denního věstce a v něm už o tobě vyšla pěkná řádka článků, které jsou v některých bodech velmi pravdivé, ale ve většině ne," upozornila ho.


"K sakru!" vykřikl rozzuřeně, "v tom má určitě prsty otec!"


"To je pravděpodobné," pokýval hlavou Ron, "jak to, že sis nevšiml těch článků?"


"To víš, člověku dá dost práce vyhýbat se neodbytnému Nebelvírovi, takže čas na nic jiného vážně není!" zasyčel rozhořčeně, "kdy je vlastně ten proces?" vyštěkl.


"Přesně za týden," odpověděla mu Ginny, "a taktéž se v ten den přihlásí Nebelvír Ministerstvu, jak slíbil Brumbál," dodala a zadívala se na něj.


Harry chvíli zamyšleně opětoval její pohled.


"Salazar se teď určitě obrací v hrobě, neboť jsem se rozhodl říci pravdu," řekl s pobaveným úsměvem.


"To nemůžeš udělat!" vyhrkla nevěřícně Ginny, "jsi přece k sakru Zmijozel!"


"No, právě," vražedně se zasmál.


*


"Pane Gaunte," zarazila ho profesorka McGonagallová, když chtěl spolu s ostatními vstoupit do Velké síně, "musím si s vámi a tady slečnou Weasleyovou vážně promluvit," podívala se na něj přísně, "pojďte, prosím, se mnou."


"Jistě," ušklíbl se nebezpečně Harry a poté se obrátil na Rona s Herminou, "tak ahoj," rozloučil se s nimi.


Profesorka rázným krokem zamířila do své pracovny, neochotně následována dvěma studenty. Jakmile k ní dorazili, otevřela dveře a pustila je dovnitř.


"Sedněte si," pokynula jim a sama usedla za svůj stůl, "chtěla bych vás, pane Gaunte, upozornit, že i když jste takzvaně se slečnou Weasleyovou zasnouben, neznamená to, že automaticky patří do zmijozelské koleje! Stále totiž patří do Nebelvíru a jako má studentka nemůže neustále sedět u vašeho stolu nebo dokonce pobývat přes noc ve vašem pokoji! A proto vám to od teď zakazuji!" řekla rozhodně.


"Na to nemáte právo," ohradila se Ginny.


"Jako hlava Nebelvíru, mám," vyvrátila jí to přísně.


"Tak se nechám přeřadit do Zmijozelu!"


"Jelikož už je polovina školního roku za námi, tak to podle školního řádu není možné," oznámila jí.


"To přece... Ty na to nic neřekneš?" obrátila se rozzuřeně na Harryho.


"Proč?" ušklíbl se, "nemá to cenu, neboť za tímto stojí Nebelvír a jeho pitomá snaha nás rozdělit, protože určitě došel k názoru, že máš na mě špatný vliv," chladně se rozesmál.


"Vážně zábavné!" pronesla sarkasticky, vstala a se silným třísknutím dveří opustila místnost.


"Nashledanou, profesorko," řekl až příliš sladce Harry a přemístil se.


*


"Ginny právě utekla z kabinetu McGonagallové a míří do Velké síně, zatímco Harry tam ještě je a… a teď se přemístil do síně, schválně ke dveřím, aby ho všichni viděli!" vztekal se James, "no, jo, jsem hrůzostrašný Zmijozel a chci, aby jste mě všichni uctívali," pitvořil se, "samozřejmě, že sis přisedl k Malfoyovi, co? Kam taky jinam, že?" komentoval, "skvělé! Ginny už je v síni a-"


"Dvanácteráku!" ztratil trpělivost Moony, "odlož už konečně ten plánek!"


"Ale to se potom nedozvím, jestli neporušili zákaz," namítl.


"Vždyť je to vlastně Zmijozel, tak jak můžeš čekat, že ho dodrží? O jeho rodu je obecně známé, že mají ve zvyku porušovat pravidla," připomněl mu, "a i předtím než se z Harryho stal William, nijak zvlášť na ně nebral ohled. Vzpomínáš, kolikrát jsi mu zakázal utíkat v noci z domu do té hospody?" pousmál se, "a i přes ty všechny tresty to udělal znovu."


"To je pravda," připustil, "ale jak jsi říkal, je to vlastně Zmijozel a ti přece chtějí svobodu, nechtějí se vázat. A proto si myslím, že toho zákazu využije, aby nemusel být stále s Ginny, i když ho velmi přitahuje, neboť je s ním propojená. A to, že je jeho snoubenka?" ušklíbl se, "na tom nezáleží, protože důvod proč se jí stala byl, že ji miloval, ale teď nic takového není schopen cítit."


"Proč ale chceš, aby byl svobodný?" nechápal to.


"Neboť jenom tak se mu budou zdát sny z minulosti," zazubil se James, "víš, dokud bude mít nebelvírské schopnosti, bude mít i nebelvírské podvědomí, jenž mu bude posílat takové sny, aby se mohlo bránit vůči sílícími vlivu zmijozelství," vysvětlil mu, "stejně takto se bránilo i proti té Voldemortově kletbě zapomnění," dodal James.


"Co když si to ale Harry uvědomí?"


"To je možné, ale nebude se jich schopen, i se schopnostmi, které nyní má, zbavit."


"Přece to musí být ale napsané v Nebelvírově knize, ne?"


"Od určité doby už ne," vysoukal ze sebe.


"Merline!" zarazil se Remus zhrozeně, "tím myslíš, že jsi z jedné z nejvzácnějších starodávných knih na světě, vymazal tak důležitou část?" zeptal se nevěřícně.


"No, ano," přiznal se.


Remus hned poté ztěžka dosedl do křesla. To se mi snad zdá!


*


Pozorně sledoval, jak si jeho snoubenka přisedla k Ronovi s Hermionou a začala jim rozzuřeně vysvětlovat, proč už s ním nesedí. A potom, že já se nechávám ovládat vztekem! Odfrkl si a poté se napil z poháru. Po prvním loku se, ale zarazil. Vždyť to je Voldemortovo víno! Jak se sem k sakru dostalo? Rozhlédl se a uvědomil si, že na zmijozelském stole stojí asi tucet láhví krvavě rudého vína.


"Kde jste ho vzali?" zeptal se hrozivě Harry Draca a uchopil jedno rukou.


"Je to dar zmijozelské koleji od Zmijozela," odpověděl mu se strachem.


"Cože?" zasyčel Harry nebezpečným hlasem, "tak to je vážně úžasné!" podotkl a mávl rukou.


Všechny láhve se vznesly prudce do vzduchu a hned poté se silným úderem zase spadly na stůl, kde roztříštily a jejich veškerý obsah se po něm roztekl. Zmijozelští studenti vzápětí leknutím vyskočili na nohy a někteří z nich byli dokonce lehce pořezáni. Ostatní v síni na to šokovaně hleděli, ale po chvíli se mezi nimi rozšířil vzrušený šepot.


Harry se jenom pobaveně ušklíbl a znovu se napil ze svého poháru.


"Proč jsi to, u Merlinových vousů, udělal?" zakřičel na něj Sirius zlobně, jenž se k němu hned přihnal, a vytáhl ho na nohy. Protože nemají právo ho pít! Nejsou ani Zmijozelové, ani Smrtijedi! Otec jim ho poslal jenom kvůli tomu, aby mě naštval!


"Kmotříčku, neměl bys tak vyvádět," doporučil mu klidně, "přece nechceme, abys dostal infarkt, ne?" ušklíbl se, "och, a abys věděl, byla to nehoda."


"To ti tak věřím!" opáčil, "odebírám Zmijozelu-"


"Co kdybys to nechal na mě, Blacku?" skočil mu do řeči Snape, "je to totiž můj student."


"Jak si přeješ, kolego," pronesl znechuceně.


Snape se na něj chladně podíval a poté se otočil na studenty: "Všichni, kdo jsou zranění, ať se okamžitě hlásí u madam Pomfreyové, ostatní můžete jít do svých pokojů a vy pane Gaunte," odmlčel se na chvíli, "to tady ukliďte," řekl nakonec.


"Jistě," ušklíbl se arogantně, zamyslel se a ihned poté se přemístil do svého pokoje.


"To mu to necháš jenom tak projít?" obořil se na Snapea Sirius.


"Ano," potvrdil mu s úšklebkem a odešel ze síně.


*


Přešel do ložnice, kde si sundal hábit, pověsil ho do skříně a až poté se se zájmem zadíval na hromadu dárku, ležících v nohách jeho postele. Tak které z nich jsou ty otcovy? Pousmál se a mávl hůlkou, aby je identifikoval. Jak jinak by mohly svítit než zeleně, že? Převrátil oči v sloup. Sedl si a začal je rozbalovat. První tři byly "jenom" knihy o různých oblastech černé magie, ale nad čtvrtým mu zaplály vražedně plamínky v očích. Zmijozelova dýka! On mi dal Zmijozelovu dýku! Pomyslel se šťastně a se zatajeným dechem ji vytáhl ze stříbrné pochvy, na niž byl mistrovsky vyobrazen zmijozelský had.


Na nádherné stříbřité rukojeti se vyjímaly smaragdy a diamanty, jenž spolu tvořily neuvěřitelný dojem chladné zmijozelské dokonalosti. Do čepele byl elegantním hadím písmem vyryt nápis.


"Zmijozelové vládnou," hlesl Harry hadím jazykem a poté zvedl lístek, který byl k dýce přiložen.



Dýka je lstivá,
dýka je skrytá,
dýka je zmijozelská.

Meče jsou pro ty, jenž se bezhlavě vrhají do boje,
meče jsou pro ty, jenž se nezajímají o tajemství temné magie,
meče jsou pro ty, jenž se honosí jménem síly nebelvírské.

Zmijozelové vládnou, Nebelvírové slouží.

To jest osud, můj krvežíznivý synu.


"To jest osud, jenž se chystám naplnit, můj moci chtivý otče," poznamenal fanaticky mladík a hned poté se chladně rozesmál.


*


"S tím smaragdovým náhrdelníkem od otce jsi naprosto neodolatelná," pošeptal Harry vášnivě Ginny do ucha.


"A ty konečně vypadáš s tímto vzhledem jako pravý Zmijozel," podotkla a hladově ho políbila.


"Mohli byste toho laskavě nechat?" okřikl je Sirius, "uvědomte si, kde jste! Ani ne za pár minut začne proces a vy se nestaráte o nic jiného než abyste na sebe ještě více upoutali pozornost!" pronesl znechuceně, "možná, že si to neuvědomujete, ale už více to nejde! Lidem totiž stačilo se na vás jenom jednou podívat a už od vás skoro neodvrátili pohled, i když si to někteří ze strachu přejí, ale bohužel pro ně jsou vámi přímo fascinováni!" rozčiloval se, "a zvláště tebou Wille! Vždyť vypadáš s těmi hrůzostrašně plápolajícími plamínky v očích a vražedným úsměvem jako nějaký krvežíznivý bůh pomsty! A ne syn Nebelvíra, hájící dobro před zlem!"


"Konec přednášky?" zeptal se chladně.


"Ano," procedil skrz zuby.


"Tak to jsem rád," řekl drze a rozhlédl se poté po soudní síni.


Bylo v ní neuvěřitelné množství čarodějů a čarodějek, kteří živě debatovali a přelétali pohledem střídavě z Harryho k tepaným dveřím, u nichž spolu s desítkou bystrozorů stálo i pár odporně vyhlížejících mozkomorů, a zpátky. Jak já nenávidím tyhle stvůry! Kvůli nim jsem prožil znovu nejhorší okamžiky svého života a naopak tento týden jsem oproti tomu ve snech prožil zase ty nejšťastnější, ale nebelvírské! Takže je to skoro to stejné! Vážně úžasné! Pomyslel si Harry znechuceně. A aby toho nebylo málo, přejmenoval otec moji Ginny na Deméter! Prý to nezní tak obyčejně! Odfrkl si a stiskl přitom dýku, jenž si schoval do záhybu svého temného hábitu.


Vzápětí se otevřely dveře a dovnitř vkráčel sklíčený James, obklopen dvěma mozkomory, a sedl si do nepohodlně vyhlížejícího křesla, ze kterého ihned poté vyrazily těžká železná pouta. Nejprve se vzdorně zadíval na Popletala, poté přejel po všech přítomných, až se zastavil u Harryho, nad kterým se zamračil. Jasně, proč by se měl oblékat jako normální čaroděj, když se může obléct jako Zmijozel? Zakroutil hlavou.


"Vážený pane ministře, úctyhodní členové Starostolce, čarodějové a čarodějky," začala sebevědomě Dolores Umbridgeová, zástupkyně ministra, proces, "sešli jsme se tu dnes, abychom rozhodli o vině či nevině pana Jamese Pottera, z rodu Nebelvírova, obžalovaného z vraždy Lilly Evansové-Potterové, Petera Pettigrewa a únosu tehdy jednoročního Williama Christophera Gaunta, z rodu Zmijozelova."


Harry se musel velmi krotit, aby jí neproklel. Jasně! Nebelvír zabil svoji milovanou manželku a mě unesl! Proč ne! Vztekal se v duchu.


"Jste pan James Potter, z rodu Nebelvírova, jenž vystudoval Bradavickou školu čar a kouzel, poté se stal bystrozorem a oženil se s Lilly Evansovou?" zeptala se ho Dolores.


"Ano," potvrdl jí chladně.


"Cítíte se vinen či nevinen?"


"Nevinen!" procedil skrz zuby naštvaně.


Místností se rozlehl ohlušují šum, který však po chvíli Ministr zarazil.


"Dobře," ušklíbla se a pokračovala, "v tomto případě je vaším obhájcem Albus Percival Wulfric Brian Brumbál, ředitel Bradavické školy čar a kouzel, držitel Merlinova řádu první třídy, nejvyšší divotvůrce Starostolce a nejhlavnější hlavoun Mezinárodního sdružení kouzelníků," nadechla se, "a ustanoveným žalobcem Lucius Malfoy, člen správní rady Bradavické školy čar a kouzel," představila ho, "pane Malfoyi, předávám vám slovo."


Malfoy vstal ze svého místa a sebevědomě se postavil doprostřed síně.


"Žádám, aby bylo panu Potterovi podáno Veritasérum," promluvil arogantním hlasem.


"Vaší žádosti se vyhovuje," svolil Popletal.


"Pane Pottere," oslovil ho po vypití lektvaru Malfoy, "proč jste před veřejností tajil, že jste dědicem Godrica Nebelvíra?"


"Já jsem to ale netajil," protiřečil mu, "všichni lidé, se kterými se stýkám to ví už hodně dlouho," objasnil, "jenom se to nedostalo do všeobecného podvědomí," kličkoval.


"Dobře řečeno," uznal, ale poté se ušklíbl, "víte, zaráží mě na tom, ale jedna věc. Řekl jste, že to ví všichni lidé, se kterými se stýkáte, tak mi potom není jasné, jak to, že to celých sedmnáct let nevěděl váš tak zvaný syn. Jak je to možné? To jste po celou tu dobu před ním nepoužíval své dědičné schopnosti?" dorážel na něj.


"Ano, nepoužíval," připustil a chladně se na něj podíval, "nechtěl jsem, aby se dozvěděl dříve než to bude nutné, co je jeho osudem."


"A co je jeho osudem?" zeptal se, na oko zvědavě, s úsměvem žalobce.


"Zabít Voldemorta," odpověděl neochotně.


V síní se ozvalo několikanásobné zalapání po dechu a mnoho lidí sebou i škublo při vyslovení jména Pána zla.


"Takže Denní Věštec měl pravdu, když tvrdil, že je jediný, kdo může Vy-víte-koho zabít? A to kvůli té věštbě, jejíž záznam je uložen na Odboru záhad?"


"Ano," hlesl.


"Pane Pottere, tam ale žádná taková věštba není," informoval ho s úšklebkem.


"Cože?" nevěřil Harry vlastním uším a zadíval se s otázkou v očích na Siriuse, jenž v odpověd jenom nechápavě pokrčil rameny.


"Tak ji potom někdo zničil," poznamenal James zaskočeně.


"Nebo nikdy neexistovala," opáčil Lucius.


"Samozřejmě, že existovala!" vykřikl naštvaně, "Brumbál ji slyšel v originálu a já ze záznamu!"


"Víte, že vám nevěřím," řekl přesvědčeně.


"Vždyť mám v sobě k sakru Veritasérum! Zeptejte se klidně Brumbála!" rozčiloval se.


"To bych rád, ale Brumbál jako váš obhájce nemůže v tomto případě svědčit ve váš prospěch," pronesl arogantně, "vy jste totiž Nebelvír. Znáte kouzla a kletby, jenž my ostatní ne. A je velmi pravděpodobné, že jste ho zmanipuloval, i když je to mocný čaroděj, jak všichni víme," podotkl, "pokud jste vy sám sebe už dávno přesvědčil, že to, co říkáte je pravda, ani Veritasérum z vás nedostane, co je skutečně pravda a co lež," útočil na něj, "a tudíž je velmi pravděpodobné, že údajný Harry Potter nebyl nikdy váš syn, i přes to, že vlastní nebelvírské schopnosti!" došel k závěru.


Vzápětí se celá místnost naplnila neutuchající vřavou. James neschopen slova na Malfoye jenom zíral, zatímco se Lucius vítězně usmíval.


"Ministře, já protestuji!" zakřičel Brumbál, "toto je naprostá fraška!"


"Nemáte slovo," řekla mu na to ulísně Umbridgeová.


"Merline," ozval se Harry šokovaně, "co se to děje?"


"Ticho!" zaburácel kouzlem zesíleným hlasem Popletal, "nebo vás nechám všechny vyvést ze soudní síně."


"Pokračujte," pokynula Dolores Malfoyovi, jakmile byl aspoň zdánlivý klid.


"Podle množství důkazů, jenž se mému týmu a mě podařilo nasbírat, jsme zjistily dlouho utajovanou pravdu o skutečném původu syna Lilly Evansové," odmlčel se na chvíli, "jeho skutečným biologickým otcem byl, je a vždy bude jenom lord Voldemort!" prohlásil zřetelně, poprvé ve svém životě jméno Pána zla.


"Ty hajzle!" zasyčel mrazivě přes celou síň Harry, přičemž jeho plamínky v očích se vražedně rozvlnily, "ještě jedno lživé slovo a přísahám, že tě upálím zaživa!" varoval ho. Nedopustím, aby byl Nebelvír shledán vinným a dostal se tak otci do spárů! Velmi by mi to narušilo mé plány!


Lucius Malfoy se na něj bez jakékoliv známky strachu povýšeně díval, což Harryho neskutečně vytočilo. Přemístil se přímo před něj a zvedl ho ohnivou rukou několik stop nad zem, pod kterou vykouzlil smrtelné plameny.


Všichni přítomní se na něj s hrůzou dívali, neschopni jakkoli zareagovat.


"Jelikož se mi směr, kterým se tento proces ubírá nelíbí, povedu ho sám," informoval je mrazivým hlasem, držíce stále Malfoye ve vzduchu.


"Pane Pottere," otočil se na Jamese, jenž na něj zíral jako na nějaké zjevení, "zabil jste Lilly Evansovou?" položil mu jednoduchou otázku.


"Ne," vysoukal ze sebe po chvíli.


"A Petera Pettigrewa?"


"Ne."


"Jste můj otec?"


"Ano," odpověděl, neustále vyveden vývojem událostí.


"Pane ministře," oslovil ho, dívaje se na něho zhnuseně, "Nebelvírové nemají žádná kouzla ani kletby, kterými by se dalo odolat Veritaséru," oznámil mu, "James Potter je můj nebelvírský otec, jenž mě do mých sedmnácti let vychovával, jak nejlépe uměl. Jeho jedinou chybou bylo, že je Nebelvír, a tak mě nemohl správně připravit na to, jak odolat mému zmijozelskému já. Proto je ze mě dnes, díky Merlinovi, čistokrevný Zmijozel, který i přesto, vlivem určitých neuvěřitelných okolností, směřuje k tomu, zabít svého zmijozelského otce, mocného lorda Voldemorta," vražedně se ušklíbl, "doporučuji vám, abyste prohlásil Jamese Pottera za nevinného ve všech bodech obžaloby nebo vám to tu srovnám se ze zemí," vyhrožoval mu, "a věřte, že bez jakékoli námahy to dokáži," dodal a zadíval se na něj tak dlouho, dokud Popletal strachem neuhnul pohledem.


"No, tak?" pobídl ho a zacloumal přitom přidušeným Malfoyem ve vzduchu.


"James Potter je nevinný ve všech bodech obžaloby," hlesl po chvíli ustrašeně Popletal a odklepl to kladívkem.


"Tak se mi to líbí," usmál se hrozivě, hodil Luciusem o stěnu a odčaroval pouta Jamesovi.


Dvanácterák vstal, přešel k němu, na chvíli se na něj zadíval a poté mu dal pořádnou facku.


"Co to-" nedořekl Harry, neboť ho hned poté Nebelvír pevně objal.


"To, aby sis pamatoval, že vydíráním se věci neřeší," zašeptal, "a díky," dodal.


Ginny se na ně rozzuřeně dívala. Proč to k sakru udělal? Vždyť stačilo tak málo, aby Nebelvír skončil v Azkabanu! Doufám, že ho za to Voldemort pořádně ztrestá!


"Pusť mě," hlesl, "nesluší se, aby Nebelvír objímal Zmijozela," pronesl.


"Ale otec svého syna ano," opáčil.


"Nenávidím tě," řekl mu bezcitně mrazivým hlasem.


"Já vím," pousmál se smutně James. I tak tě mám velmi rád, můj synu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 margelinazv margelinazv | 29. října 2008 v 21:18 | Reagovat

Hmm... nejde mi vidět část textu.  Tak tady je:

"Vážený pane ministře, úctyhodní členové Starostolce, čarodějové a čarodějky," začala sebevědomě Dolores Umbridgeová, zástupkyně ministra, proces, "sešli jsme se tu dnes, abychom rozhodli o vině či nevině pana Jamese Pottera, z rodu Nebelvírova, obžalovaného z vraždy Lilly Evansové-Potterové, Petera Pettigrewa a únosu tehdy jednoročního Williama Christophera Gaunta, z rodu Zmijozelova."

Harry se musel velmi krotit, aby jí neproklel. Jasně! Nebelvír zabil svoji milovanou manželku a mě unesl! Proč ne! Vztekal se v duchu.

2 Arsia Arsia | 29. října 2008 v 22:52 | Reagovat

Ubírá se to zajímavým směrem, nemůžu se dočkat pokračování. I přes drobné nedostatky je to skvělá povídka.

3 zuzik zuzik | 30. října 2008 v 10:12 | Reagovat

Huráááá, z kapitolky jsem úplně nadšená. Při tak dlouhém čekání hold má člověk čím dál větší chuť na další kapču. Asi mi za tu dobu vytrávilo a teď jsem se konečně alespoň trochu nasytila. :0)

4 Berninka Berninka | E-mail | Web | 30. října 2008 v 10:38 | Reagovat

Harry se zachoval naprosto skvěle. Líbí se mi, když není ani úplný Zmijozel, ani úplné Nebelvír. Když je tak půl na půl je to hrozně hezký.

5 Síla Síla | 30. října 2008 v 15:42 | Reagovat

Páne jo, miluju tuhle povídku a jak James dal Harrymu tu facku a pak ho objal.

6 Any Any | E-mail | 30. října 2008 v 17:27 | Reagovat

Ahoj! Moc děkuju za novou kapitolu, byla moc krásná. Můžu se zeptat kolik tak chystáš do konce ještě kapitol?? To jen tak abych věděla na kolik dávek "emocí" se můžu ještě těšit :-)

Jo a ještě bych chtěla říct, že se mi líbí jak je Harry Zmijozel a doufám, že jestli zabije Voldemorta tak se stane sám Pánem všeho zla :-D

Enjoy!

7 Dymer Dymer | E-mail | 30. října 2008 v 17:41 | Reagovat

Malem mi vypadli oci z dulku,kdyz jsem zde po tolika mesicich videl kapitolku,teda panejo..!

Je to naprosto skvělí,naprosto úžasný,teda ,jeste tomu nemuzu uverit...

8 margelinazv margelinazv | 30. října 2008 v 17:44 | Reagovat

Díky všem za komentáře. :)

to Any: Vážně nemám tušení kolik kapitol ještě do konce napíši. :)

9 Sue Sue | Web | 30. října 2008 v 20:53 | Reagovat

Ahojky,

to je úžasná kapitola! Parádní! Velmi se ti povedla. Doufám, že další kapitola bude dřív. :-)

Měj se...

10 Shelis Shelis | 31. října 2008 v 16:06 | Reagovat

Jú. to bylo mocinky pěkné. Někdy je opravdu těžké se v Harrym/Willovi vyznat. Chvíli je zmijozel chvíli zas nebelvír. ale mocinky pěkné. Díky a těším se na další, která by moc prosím mohla být přidána dřív, ale když nebude, tak počkám :D

11 KiVi KiVi | Web | 1. listopadu 2008 v 14:26 | Reagovat

Teda to je hustý...vůbec se v něm nevyznám..každopádně fandim jeho Zmijozelskýmu já. On je tak skvělej! Jak se chová a tak..a Voldemort mi přijde takovej Nebelvírskej :D Harry je dokonalej Zmijozel a tak to má být...*ďábelský úsměv* Ale naštvalo mě, že s Jamesem nepraštil o zeď když ho objal..fuj...objímal ho Nebelvír...

12 Bellatrix Black Lastrange Bellatrix Black Lastrange | Web | 1. listopadu 2008 v 14:29 | Reagovat

Tuhle povídku mám velice ráda. Je vlastně z podivem, že ač čtu poslední dobou výhradně slash, tahle povídka je jedna z mála, ke které se s radostí uchyluji i když se zde o slash nejedná. Mám ráda tvůj styl Margel, je to takové přirozené, jednoduché a vůbec. Zkrátka jde vidět, že dlouho nepřemýšlíš nad tím co píšeš, nesnažíš se o rádoby filozofické pasáže a právě proto se mi tvoje povídka tolik líbí. Nevýjimaje můj kodex stále strkat Harryho na tu "zlou" stranu války. Jsem zvědavá, co ještě vypadne z naší nevinné Ginny. Tedy pardón Deméter. Ale mám dojem, že pár dušičkám co nečetly nikdy nic kolem J.K.R.  v angličtině, souvislost s mozkomory nemusela dojít. Stejně je to podivně absurdní. Dementor. Demence...:) Mozkomor. Doufám, že máš teď pro psaní příznivé podmínky a že jsi šťastná, jelikož když je šťastný autor, jsou dobré i kapitoly a pak jsou šťastní i ti v neviditelném hledišti.

13 Clowers.K Clowers.K | 2. listopadu 2008 v 15:06 | Reagovat

Díky moc za kapitolku... To čekání se opravdu vyplatilo:)☺

14 Cissy Cissy | 2. listopadu 2008 v 19:57 | Reagovat

Nevím, ale asi bych uvítala, kdyby se Harry zase stal Harrym...

15 Alexia Alexia | 4. listopadu 2008 v 17:34 | Reagovat

nadherna kapitola a suhlasim s Cissy pacilo by sa mi keby sa zase spraval ako Harry

16 Tamia de Moon Tamia de Moon | 6. listopadu 2008 v 16:34 | Reagovat

Hezké.

17 Lil Lil | 11. listopadu 2008 v 20:56 | Reagovat

Je to uzasna povidka a taky kapca a jsem strasne rada ze konecne přibudlo pokracko.....uz sem přestavala doufat =)

18 Claire Claire | 13. listopadu 2008 v 19:32 | Reagovat

Přeju hodně sil k dalšímu psaní, píšeš suprově, jen tak dál.

19 miki miki | E-mail | 17. listopadu 2008 v 22:54 | Reagovat

jedna z mála povídek, u kterých se opravdu oplatí na ně tak dlouho čekat! zajímalo by mě kam chodíš na ty nápady...u většiny autorů se objevují podobné myšlenky..1 z 10 aspoň...ale u tebe nic-nebo jen nečtu stejnou literaturu....skvělé! už se těším na další opkračování ;)

20 Blazz Blazz | Web | 23. listopadu 2008 v 13:02 | Reagovat

Skvěláááááááááá kapitola!!! Jak psala Miki, na tohle se vyplatí počkat. Mám tvoji povídku hrozně ráda, i když se mi moc nelíbí, že se tak Harry chová. Ale jinak je to úžasné!!

Těším se na pokráčko:D

21 teduš teduš | 10. prosince 2008 v 22:18 | Reagovat

Kdy Bude pokráčko?

22 Sawarin Sawarin | Web | 21. prosince 2008 v 19:31 | Reagovat

No teda.. To jsou mi věci.. Musím říct, že kapitola byla skvělá.. No a jsem hrozně zvědavá, jak to bude pokračovat.. Po pravdě řečeno bych byla ráda, kdyby byl Harry hodnej.. Ale uvidíme, jak to bude dál.. Už aby bylo pokračování..

23 zuzik zuzik | 22. prosince 2008 v 16:27 | Reagovat

Ahojky, chtěla sem se zeptat, jestli bude nějaký dáreček k Vánocům???

Šťastné a veselé :0)

24 Lord Voldemort (alias Voldy) Lord Voldemort (alias Voldy) | 30. prosince 2008 v 22:36 | Reagovat

Já tuhle povídku tak milujü, už se těším až mě odprásknou...nebo spíš užehnou, vždycky jsem se těšil, že mě upálí jako to kdysi dělávali s čarodějnicemi...

25 Torrance Torrance | 10. ledna 2009 v 19:40 | Reagovat

Nádherná povídka kdy už bude pokračování???Doufám že si to nevzdala protože to delá čím dál tím víd autoru povídek.Teším se na pokráčko.Zatím čau...

26 margelinazv margelinazv | 11. ledna 2009 v 13:27 | Reagovat

Ahojky,

kdy bude nová kapitola skutečně nevím, neboť jsem teď uprostřed zkouškového, a tak jediné na co dokáži myslet je, proč k sakru jsem nešla na lehčí školu. :D A nebojte, já nemíním psaní této povídky vzdát, neboť bych se asi musela zbláznit z toho, jak by mi neustále chodily po rozumě další a další verze typu jak to bude dál, aniž bych je měla šanci vyventilovat. :)

S pozdravem

margelinazv

27 Torrance Torrance | 11. ledna 2009 v 16:31 | Reagovat

To je úžasné!!!A preji hodne štestí na skouškách....

28 Makča Makča | 16. ledna 2009 v 14:25 | Reagovat

Skvěla kapča doufám že to pokračování bude brzy :-)

29 Libor Libor | 20. ledna 2009 v 16:19 | Reagovat

zajímavá kapča... sem zvědavej na další...

30 Liane Liane | Web | 3. února 2009 v 10:20 | Reagovat

tuhle povídku naprosto miluju. Do kázala bych na jednu jedinou kapitolku čekat klidně i půl roku.... a nepřešlo by mě to!

Jo držím palce, ať všechno vyjde jak má

31 Bodyguardist Bodyguardist | 10. května 2009 v 18:39 | Reagovat

dobrýýýý,fakt cool,doufám že brzo bude dalsi kapča:)

32 Nikola Nikola | Web | 3. června 2009 v 20:44 | Reagovat

Super........na tvojí povídku jsem  narazila dneska a jdu si ji přečítat
----:

33 maggdinka maggdinka | Web | 20. ledna 2010 v 21:32 | Reagovat

Je to naprosto skvělé :-)
Přiznávám se, že jsem z Harryho dost zmatená, někdy se chová v pohodě, jako by se mu Nebelvírství vracelo a pak se zase chová jako Zmijozel. Nevyznám se v něm. Ale to je na tom to hezký :-)
Ten soud byl úžasnej, k Luciusovi můžu dodat snad jen to, že to je neuvěřitelnej debil :D a sem ráda, že Jamese z toho Harry vysekal :-) i když hlavně kvůli tomu, aby nepadl Voldemortovi do náruče, ale myslím, že i proto, že ho štve, že by byl James odsouzený za vraždu jeho mamky neprávem :-) jak tam ovšem bylo řečeno jeho myšlenkama :-)
Je to nádhera opravdu, zase jedna z těch povedenějších kapitol. I když která je nepovedená že? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama