7. kapitola - Den poté (1. část)

23. prosince 2006 v 9:29 | margelinazv |  Harry James Potter a James Potter
7. kapitola - Den poté
Bylo už pozdě večer a James kráčel bradavickými chodbami směrem k Brumbálově pracovně. <i>Co mi může, tak pozdě chtít? Doufám, že to nebude mít, co dočinění s Harrym.</i> U kamenného chrliče se zastavil, aby mohl říci heslo a nedlouho poté už klepal na dveře ředitelovy pracovny.
"Dále," ozvalo se zevnitř. James otevřel dveře a přelétl pohledem po místnosti. Nebyl zde jenom Brumbál, jak se domníval, ale i Snape. Poté si sedl do křesla a čekal, co z Brumbála vypadne.
"Severusi, zopakuj prosím tě to, co jsi mi před chvíli řekl, Jamesovi," pokynul mu Brumbál.
"Tvůj syn," otočil se Snape na Jamese, "dnes navštívil Pána zla."
"Cože?" zeptal se nevěřícně a vyskočil na nohy, "To si snad děláš srandu. Harry by se za ním nikdy úmyslně nevydal."
"To taky nikdo netvrdí," vložil se do toho Brumbál, "Voldemort nějakým způsobem dokázal, jak mi před chvílí řekl Severus, že Harry byl zároveň u něj a zároveň v Bradavicích.
"A nejen to," pokračoval Snape dál, "dokonce mu pomohl získat jeho moc," na chvíli se odmlčel a poté dodal, "Mimochodem jestli tě to zajímá, tak poté mu zabil jednoho Smrtijeda."
"Zabil?" hlesl James, "Jak ho mohl zabít?"
"Prostě se na něj podíval a on začal hořet."
James se zničeně posadil do křesla. <i>Hořet… Ten Smrtijed začal hořet. To znamená, že Harry umí myšlenkou zapalovat oheň. To je ta jeho moc. A ještě mu k ní pomohl Voldemort. To se mi snad zdá. Proč mi o tom, ale neřekl? Proč?</i>
"Jamesi," přerušil jeho tok myšlenek Brumbál. James k němu vzhlédnul, přitom si ještě stačil všimnout, že Snape už odešel.
"Vím, že je to těžké, ale-"
"Nic nevíte Brumbále," sykl naštvaně a poté opět vyskočil na nohy, "Nevíte, jaké to je vychovávat někoho, jako je Harry. Nevíte, jaké to je lhát vlastnímu synovi. Nevíte, jaké to je bát se, že kdykoliv může přijít Voldemort a zabít ho. A víte, co je ještě horší než to, že ho zabije? To, že se mu podaří ho získat na svoji stranu. A jak vidím, tak se to Voldemortovi daří. Už jen tím, že mu pomohl získat jeho moc a Harry následně zabil. Zabil. Ale to já nikdy nedopustím, slyšíte?" zařval na něj, "Nikdy nedopustím, aby se Harry k němu přidal, to ho raději někam zavřu, i když vím, že mě za to bude nenávidět!" Poté se otočil a zamířil k dveřím Brumbálovy pracovny, ale když už měl ruku na klice a chystal se otevřít dveře, tak ho Brumbál zarazil.
"Sedni si ještě na chvíli, Jamesi."
James se neochotně otočil a zamířil zpět do křesla. Brumbál ho sledovat svým klidným pohledem přes půlměsíčkové brýle, což Jamese začalo štvát, ale krotil se.
"Nepopírám Jamesi, že máš pravdu, ale myslím si, že Harry je dost inteligentní na to, aby odolal pokušení se k němu přidat. Ba co víc, myslím si, že tím, že má tebe je to i nemožné. Proto ti chci navrhnout, abys Harrymu neříkal, že víš, že má už všechny své schopnosti a že víš, kdo mu k té poslední pomohl."
"To se jako mám tvářit, že o ničem nevím?" zeptal se nevěřícně.
"Ano. Nech Harryho, ať ti to řekne sám."
"A vy si myslíte, že to udělá?"
"No, jistý si nejsem, ale je to možné," odmlčel se na chvíli, "Souhlasíš?"
"I když se mi to moc nezdá, tak ano," odpověděl po chvíli James. Následně vstal a odešel
"Pane Pottere," oslovila Harryho profesorka McGonagallová během hodiny Přeměňování, "můžete mi laskavě říct, proč místo toho, aby jste sledoval výuku se neustále díváte z okna?"
"Že by to bylo zajímavější?" hlesl potichu.
"Co jste to říkal?"
"Že se omlouvám."
"Aha. Ale i tak odebírám Nebelvíru pět bodů za vaši nepozornost," řekla a Harry zahlédl, jak se musí přemáhat, aby studenti neviděli, že se jí to příčilo udělat. Poté se opět vrátila k výkladu. Harry ji raději začal vnímat a přestal se dívat skrz okno na Zapovězený les. Jakmile zazvonilo na konec hodiny, tak se Harry spolu s Ronem a Hermionou, která se na něj mračila, vydali směrem ke skleníkům, na hodinu Bylinkářství, kterou měli s Havraspárskými.
"Harry," obrátil se něj Ron, když už tam skoro došli a Hermiona se od nich vzdálila, "vím, že mi do toho nic není, ale můžeš mi už konečně říct, co bylo na tom pergamenu od Malfoye, že jsi se na něj, tak dlouho díval?"
Harry mu pohlédl zpříma do očí a odpověděl: "No, řekněme, že to byl vzkaz od Voldemorta." Ron sebou při vyslovení toho jména trhl a poté zblednul.
"Ještě nějaké otázky?" zeptal se vzápětí Harry s úsměvem.
"A-ano," odpověděl rozpačitě, "Co ti chtěl?"
"Pozval mě na čajový dýchánek," usmál se Harry. <i>To jsem zvědavý, jak na to zareaguje.</i>
Ron se zarazil a poté se podíval na stále se usmívajícího Harryho a naráz mu svitlo.
"Fakt zábavné," řekl s úsměvem, "Tak od koho byl ten vzkaz? A proč ti ho dal Malfoy?"
Harry se na něj podíval. <i>On si vážně myslí, že to je vtip. Tak ho v tom pomyšlení nechám.</i> Usoudil a poté mu odpověděl: "Ten vzkaz byl od Snapea. Dal mi školní trest kvůli tomu, co se stalo ve vlaku." <i>Doufám, že na to skočí.</i>
"Tak to ti nezávidím kámo," poplácal ho po rameni Ron, "Ale zamával si s ním skvěle."
Harry si oddychl a poté spolu s Ronem vstoupili do skleníku. Postavili se hned vedle Hermiony a po chvíli přišla profesorka Prýtová. Přivítala je a poté jim zadala práci. Hodina jim utekla jako voda a nedlouho poté, co zazvonilo na konec hodiny, už seděli u oběda. Ron ho jedl takovým stylem, že to vypadlo, že nejedl aspoň měsíc. Hermiona se nad tím jen usmívala. Jakmile dojedli, vstali a namířili si to ven z Velké síně, ale Harry se najednou ve dveřích zastavil, otočil se a podíval se na profesorský stůl, kde se střetl s pohledem Jamese, který hned poté odvrátil pohled.
"Harry, pojď už nebo přijdeme pozdě na Formule," upozornila ho Hermiona.
"Jo jo, už jdu," řekl a vyšel ven, poté spolu s Ronem a Hermionou zamířil do učebny Kouzelných formulí. <i>Co to mělo znamenat? Proč hned poté, co jsem se na něj podíval uhnul pohledem? Co když…Ne. Jak by to zjistil.</i> Usoudil nakonec.
"Vítám Vás na hodině Kouzelných formulí," přivítal je profesor Kratiknot, když už všichni studenti seděli v lavicích, "Jelikož už jste v sedmém ročníku, na konci kterého budete skládat OVCE, myslím si, že by nebylo na škodu, kdybychom si první dva měsíce opakovali látku ze šestého ročníku a poté…"
Dál už Harry nevnímal a opět se zahleděl z okna na Zapovězený les. <i>Budu tam muset zajít a procvičit si tu Zmijozelovu moc. Jen doufám, že to táta nezjistí. Ale…ale co když už to ví? Co když doopravdy to uhnutí pohledem znamenalo, že se mi nemůže podívat ani do očí, protože ví, že jsem zabil Voldemortova Smrtijeda tím, že jsem ho nechal splanout? Ale jak by to mohl zjistit, vždyť to přece ví jen Voldemort a…a Smrtijedi.</i> Uvědomil si a plácnul se do čela.
"Harry, co blbneš?" sykl na něj potichu Ron.
"Jenom jsem si něco uvědomil."
"A to se kvůli tomu musíš plácat do čela?"
"No, já..."
"Můžete být už laskavě zticha?" napomenula je šeptem Hermiona, "Možná, že vás nezajímá, co profesor říká, ale mě ano."
"Hermiono, tak se hned nečerti," podotkl Harry.
"Já, že se čertím? To snad nemyslíš vážně. Já jen…"
"Tak dost!" otočil se k nim Kratiknot, "To jsem ještě nezažil, aby se studenti, hned první hodinu spolu bavili. Zvlášť od vás slečno Grangerová, mě to překvapuje," dodal a pokračoval, "I když to většinou nedělám…Odebírám Nebelvíru deset bodů."
Poté byli až do konce hodiny úplně zticha. Když zazvonilo, tak se Harry zvednul, sebral brašnu a vyběhl ven, směrem ke kabinetu Jamese. <i>Já jsem ale idiot. Jistě, že to ví. Snape je přece u Voldemorta nastrčený jako špeh. Jako jeden z jeho Smrtijedů. Určitě, když to zjistil, tak to hned běžel vyzvonit tátovi. Musím mu to jít vysvětlit. Nesmí si myslet, že jsem se za Voldemortem vydal úmyslně, proto aby mi pomohl získat Zmijozelovu moc.</i>
Jakmile k němu dorazil, zaklepal na dveře a po chvíli se ozvalo tlumené "Dále". Harry vstoupil a spatřil Jamese, jak sedí za stolem a upřeně ho pozoruje.
"Co potřebuješ?" zeptal se po chvíli James.
"Já-," zarazil se. <i>Co když to, ale doopravdy neví? Co když se to ani Snape nedozvěděl, vždyť v tu dobu musel být ve škole. Ta možnost tu je, ale-</i>
"Vím to," přerušil jeho přemýšlení James, "Jen by mě zajímalo, proč si mi to neřekl?"
"Já," začal Harry, "prostě jsem usoudil, že to neudělám."
"Tak ty jsi usoudil?" zeptal se naštvaně, "Tak ty jsi usoudil, že mi tak důležitou věc jako je návštěva Voldemorta, získání Zmijozelovy schopnosti zapalovat myšlenkou oheň a následné zabití Smrtijeda neřekneš?" zařval na něj, "Proč jsi ho vůbec zabil? To tě nějak ohrožoval?"
"Ne," hlesl potichu Harry.
"Tak proč?"
"Voldemort mi řekl, ať tu moc zkusím."
"Ať ji zkusíš?" zeptal se nevěřícně, "A to sis musel vybrat právě člověka? No co, vždyť to byl přece jen Smrtijed, že?"
"Ano," hlesl o něco pevněji Harry.
"Co? To snad nemyslíš vážně," divil se stále naštvaně James, "Co se to s tebou jen stalo," zakroutil hlavou a poté se zeptal, "A můžeš mi říct od kdy ty posloucháš Voldemorta?"
"Ale já ho neposlouchám," prohlásil naštvaně, "A nikdy poslouchat nebudu. To snad víš, ne?"
"Jistěže to vím," řekl už klidněji James. <i>Tedy doufám.</i>
Poté se kabinetem rozhostilo mlčení, které po chvíli protnul Harry.
"Chci se přidat k Fénixově řádu," řekl a podíval se Jamesovi do očí. Chvíli bylo opět ticho, než James promluvil.
"Chtít můžeš, ale stejně o tom jestli se do něj dostaneš nebo ne, rozhodne hlasování. Počítej s tím, že já budu proti," odmlčel se a poté dodal, "Ale i tak to přednesu na příští poradě."
"Díky," usmál se Harry.
"Není zač," řekl zachmuřeně James, "A teď už běž, za chvíli mi začíná hodina."
"A tati," otočil se ve dveřích.
"Ano?"
"Omlouvám se za to, jak jsem se choval," řekl a odešel.
"Kam jsi to po Formulích letěl?" zeptal se ho Ron, když vstoupil do společenky.
"Musel jsem si něco vyřídit s tátou," odpověděl a posadil se do křesla vedle Rona, "Kde máš Hermionu?"
"Je na náš naštvaná, že ji Kratiknot pokáral a že jsme dneska připravili Nebelvír o patnáct bodů. V takovém případě vždy zaleze do knihovny a nevystrčí z ní až do večera nos."
"Aha," řekl a poté se rozhlédl po společenské místnosti, zrak mu přitom padl na skupinu studentů, vesele se bavících, u nějakého oznámení, "Hele, co to tam je za oznam?"
"To jsem tam vyvěsil já a myslím, že tě to určitě zajímá. Hádej co to je?"
"Konkurz na chytače?"
"Správně. Bude ode dneška za týden. Doufám, že se ho zúčastníš."
"Jistěže," usmál se Harry.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 maggdinka maggdinka | Web | 16. ledna 2010 v 12:28 | Reagovat

Pěkné, pořád si nemůžu tolik zvyknout na Jamese. Jamese Pottera mám moc ráda v povídkách o Pobertech je to se Siriusem má nejoblíbenější postava, ale je divné že tam je někdo, kdo Harryho krotí, kdo ho seřve když udělá kravinu. Jako sirotek to tak nebývalo, dělal si co chtěl. Je to zvláštní, ale hezké :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama