6. kapitola - První školní den (1. část)

23. prosince 2006 v 9:26 | margelinazv |  Harry James Potter a James Potter
6. kapitola - První školní den
"Harry," zatřásl s ním Ron, "No, tak vstávej."
"Vždyť už vstávám," řekl a otočil se na druhý bok.
"Mám já to zapotřebí?" zeptal se sám sebe Ron a poté stáhnul Harrymu peřinu.
"Hej, co děláš?" okřikl ho.
"Co by?" zazubil se Ron, "Jenom ti pomáhám vstát."
"No, tak to díky," zašklebil se Harry.
"Není zač," usmál se, "Měli bychom si pospíšit, jestli se chceš ještě nasnídat."
"Co vám to tak trvalo?" zeptala se jich Hermiona, když usedali k nebelvírskému stolu.
"Ale," mávnul rukou Ron, "Pan Potter není zvyklý brzy vstávat."
"Pan Potter," začal Harry, "by byl rád, kdyby mu pan Weasley neříkal příjmením."
"Pan Weasley," usmál se Ron, "nebude říkat panu Potterovi příjmením, když ho nebude muset každé ráno budit."
"Nechte toho vy dva," zarazila je Hermiona.
"Co vůbec máme první hodinu?" zeptal se po chvíli Harry.
"Málem bych zapomněla," zamračila se a podala jim rozvrhy.
"Myslím, že dnešek bude velmi zajímavý," podotkl Ron.
"Proč myslíš?" zeptal se Harry, který se na ten svůj ještě ani nepodíval.
"No, první dvě hodiny máme Obranu," odpověděl Ron, "poté hodinu volno a dvojhodinovku Lektvarů."
"Lektvary? Kdo je učí?" zeptal se Harry.
"Snape," zašklebil se Ron, "Abys věděl, tak to je ředitel Zmijozelu a podle toho se taky chová. Svým nadržuje a ostatním studentům, hlavně z Nebelvíru, strhává body. Ještě jsem nezažil hodinu, kdyby někomu ze Zmijozelu strhl nějaký. Navíc vypadá jako netopýr a má mastné vlasy a hákovitý nos. Jenom si na něj vzpomenu a už nemám chuť do jídla."
"Což se ti často nestává, že?" podotkla s úsměvem Hermiona.
"To ne," ušklíbl se.
"Myslím si, že bychom měli už jít," řekl Harry, když se rozhlédnul po Velké síni, "Nikdo už tu není."
Vstal a spolu s Ronem a Hermionou vyrazil do učebny Obrany proti černé magii. Jakmile vstoupili dovnitř, uviděli že všichni už tu sedí a čekají jen na ně. Na nic nečekali a posadili se do poslední volné lavice, která tu zůstala.
"Teď, když jsme už všichni," začal James a přitom se zamračil na Harryho, "bych vás rád všechny přivítal na první hodině Obrany proti černé magii. Mé jméno je James Potter. Určitě jste si všichni vědomi, jak je tento předmět důležitý, nejen kvůli zkouškám OVCE, ale hlavně kvůli nebezpečí, které nám všem v této době hrozí. Proto jsem rád, že právě tento předmět mám čest vás učit. Jelikož máme tři dvojhodinovky týdně, tak jsem se rozhodnul, že vždy první hodinu probereme nějaké kouzlo či štít a druhou si ho vyzkoušíme v praxi. Dnes si probereme kouzlo Incognio magnus. Kdo ví, co způsobuje?"
Hermiona okamžitě zvedla ruku. Harry se nad tím jen pousmál.
"Slečno?"
"Grangerová," představila se a pokračovala, "Dobře vyslané vyvolá u protivníka představu, že ten proti kterému bojuje, je on sám. Přesto, že je toto kouzlo velmi účinné, trvá pouze chvíli, ale i tak nám poskytne dost času na případný silnější útok."
"Správně slečno Grangerová," řekl uznale, "pět bodů pro Nebelvír."
"A jak se dá proti tomuto kouzlu bránit?" zeptal se hned poté.
Hermiona opět zvedla ruku.
"Slečno Grangerová?" usmál se.
"Proti kouzlu Incognio magnus se dá použít štít, vyvolaný kouzlem Relevio."
"Dalších pět bodů pro Nebelvír," usmál se a pokračoval, "Nyní přejdeme k praktické části. Prosím všechny, aby utvořili dvojice."
Harry už se postavil proti Ronovi, ale James ho zarazil.
"Pan Potter bude se mnou," dodal ještě rychle.
Harry se zamračil, ale hned poté vyrazil ke katedře. <i>No jo. Jediný já musím být s tátou. Přece nemůže dopustit, abych někomu ublížil, že?</i>
James zatím dával ostatním pokyny: "Jeden z dvojice vyšle kouzlo a druhý se ho pokusí zastavit štítem. Všem jasné?"
Všichni přikývli a poté na sebe začali posílat kouzla.
"Tak Harry," otočil se na něj, "pošli na mě to kouzlo."
Harry jen přikývl a udělal to, co chtěl. James raději vyčaroval nejsilnější štít, který ho v tu chvíli napadl. Kouzlo do něj narazilo a částečně ním i prošlo. James vzápětí viděl stát proti sobě sám sebe. <i>Takže Harryho kouzla dokáží projít i mými nejsilnějšími štíty.</i>
Harry se ušklíbl a pronesl: "Finite incantatem."
"Dobře Harry, teď to zkusíme opačně," oznámil mu. James na něj ihned poté poslal kouzlo, které když narazilo do Harryho štítu, vyčarovaného pouhým kouzlem Relevio, se jen odrazilo zpátky. Tak to šlo dál, než zazvonilo na konec hodiny.
"Do příští hodiny si toto kouzlo procvičte," oznámil studentům James.
Všichni si okamžitě poté vzali učebnice a vyrazili ze dveří ven.
"Ty tu ještě chvíli zůstaň," zarazil odcházejícího Harryho James.
"Co potřebuješ?" zeptal se.
James pokynul Harrymu, ať si sedne. Harry se posadil a čekal, co z něj vypadne.
"Nebudeš používat kouzla proti studentům. Jestli si myslíš, že nevím o Malfoyovi, tak to ses spletl."
"Ale tati, on urazil mámu," protestoval Harry.
"I kdyby, to tě neopravňuje napadat studenty."
"Napadat studenty?" zeptal se Harry naštvaně, "To snad nemyslíš vážně. To jsem si to jako měl nechat líbit? Já? A navíc Malfoy určitě za mnou nepřišel jen tak. Myslím si, že-"
"Tak dost," okřikl ho, "Prostě to budeš dodržovat. A jestli zjistím, že jsi proti jakémukoli studentovi použil hůlku, tak si mě nepřej."
Harry se na něj stále naštvaně díval.
"Ještě něco dalšího?"
"Ne, můžeš už jít."
Harry na nic nečekal, vzal si věci a odešel z učebny. Původně chtěl jít do společenské místnosti za Ronem, ale poté si to rozmyslel a šel raději k jezeru. Potřeboval být sám. U jezera si sedl pod veliký dub a přemýšlel. <i>Takže se mám nechat napadat Malfoyem a jemu podobnými. Fakt super. Počkat.</i> Usmál se. <i>Vždyť já nesmím používat jen hůlku. Na to táta zapomněl.</i> Usmál se ještě víc a poté se zahleděl na hladinu jezera. <i>Zajímalo by mě jaká je ta nejsilnější moc Salazara Zmijozela, kterou mám. Asi bude dost nebezpečná, když se všichni bojí, že by mě mohla ovládnout natolik, že bych se přidal i k Voldemortovi.</i>
Ještě chvíli tam seděl a poté se vydal za Ronem do společenky. Když už chtěl obrazu Buclaté dámy říct heslo, tak se najednou portrét otevřel a ven vyšla Ginny a nevědomky do něj vrazila.
"Promiň Harry," omlouvala se.
"To nic. Už jsem si zvykl, že vy Weasleyovi do mě vrážíte."
Ginny se usmála a poté pravila: "Ron mi řekl, že by jsi chtěl k nám do družstva. Je to pravda?"
"Jistě, kdo by nechtěl," usmál se.
"Tak to je skvělé," opětovala mu úsměv, "To bychom měli, co nejdřív vypsat konkurz, abychom začali už trénovat."
"Tak to byste měli," opět se usmál.
"Mrzí mě to, ale už musím jít. Ahoj Harry," rozloučila se a odešla.
Harry poté vyslovil heslo a vstoupil do společenské místnosti. Rona našel hned poté, a jak předpokládal, o něčem mluvil s Hermionou.
"Harry," oslovil ho, když si sedal do křesla, "Kde jsi byl, tak dlouho?"
"U jezera," odpověděl a pořád se usmíval.
"Čemu se usmíváš?"
"Ale ničemu."
Ron jen zakroutil hlavou. Po chvíli se zvedli a vydali se do, tolik Ronem nenáviděném, sklepení. Jakmile vešli, zabrali úplně zadní lavici. Nemuseli ani dlouho čekat a dovnitř vletěl profesor Snape. Harry to nevydržel a vyprsknul smíchy. <i>Úplný netopýr.</i> Snape se v tu ránu otočil a probodl ho pohledem.
"Můžete mi říct pane Pottere, čemu se smějete?" vyštěkl na něj.
"Já?" zatvářil se jako neviňátko.
"Ano, vy," podotkl Snape, "A nedělejte ze mě blbečka."
"To bych si nikdy nedovolil," ušklíbnul se.
"Vidím, že výchova vašeho skvělého otce," ironicky se ušklíbnul, "se na vás náležitě podepsala. Odebírám Nebelvíru dvacet bodů," usmál se.
"Cože? To snad nemyslíte vážně?"
"Ale ano, pane Pottere," řekl a odkráčel ke katedře. Jakmile k ní došel, posadil se a začal svou řeč: "Nebudu zbytečně tlachat o tom, že máme první hodinu v tomto roce, jen mě velmi udivuje, že většina z vás postoupila do závěrečného ročníku, když jste tak neschopní. Ale budiž. Nyní přejdeme k výuce. Za chvíli uvidíte na tabuli napsaný název a postup lektvaru, který do konce druhé hodiny uvaříte a v lahvičkách mi ho přinesete k oznámkování. Všechny potřebné přísady najdete ve skříni."
Jakmile to dořekl, na tabuli se objevil postup Posilujícího lektvaru. Všichni se zvedli a zamířili ke skříni. Harry si vzal všechny potřebné přísady a vrátil se zpátky do lavice, kde si je kolem svého kotlíku rozložil. A poté je začal podle postupu různě nasekávat a házet do kotlíku. Když už asi hodinu pracovali, začal Snape všechny obcházet a kritizovat jejich lektvary, samozřejmě kromě zmijozelských. U Harryho se zastavil nejdéle, ale nic na něm špatného nenašel, což ho udivilo. Ale nijak to nekomentoval. Naopak u Ronova lektvaru si spravil náladu, zkritizoval na něm úplně všechno. Pár minut před koncem hodiny naplnili připravené lahvičky svými lektvary a poslušně je odnesli Snapeovi.
"Do příští hodiny mi napíšete referát o účincích Posilujícího lektvaru," stihl jim ještě oznámit než odešli z učebny. Harry se spolu s Ronem a Hermionou vydali do Velké síně na oběd.
"To jsem ještě nezažil, aby mě Snape tak zkritizoval, jako dneska," povzdechl si Ron.
"Myslím, že to bylo kvůli tomu, že na mém nic špatného nenašel," podotkl Harry.
"A proč by měl?" zeptala se Hermiona.
"No, můj táta nebyl v lektvarech nikdy tak dobrý, jako jsem já. Snape si proto asi myslel, že budu stejný, což se ale spletl. Jak mi jednou táta řekl, máma v nich byla jednička a já jsem to, k Snapeově nelibosti, zdědil," ušklíbl se.
Dále už to nerozebírali a raději se pustili do jídla. Po obědě se Harry a Ron vydali k jezeru, zatímco Hermiona si zalezla do knihovny. Jakmile k němu dorazili, posadili se do trávy a zády se opřeli o veliký buk.
"Vážně ji nepochopím," podotkl Ron.
"Cože? Koho nepochopíš?" nechápal Harry.
"No Hermionu, jak může být zalezlá v knihovně, když je tak hezky?"
Harry jen pokrčil rameny, zavřel oči a vrátil se do příjemného lenošení. Po chvíli ho opět Ron vyrušil.
"Harry?"
"Rone, nech mě," podotkl nevrle, "Já nevím, proč je tam zalezlá."
"Já bych tě rád nechal na pokoji, ale máme společnost."
Harry otevřel oči a zrak mu padl na Draca Malfoye a jeho dva nohsledy, Grabba a Goyla. <i>Co zase chce. Že by výprask?</i> Usmál se.
"Zdravím tě, Pottere," řekl Malfoy.
"Co chceš? Já nemám čas se vybavovat s takovýma blbečkama, jako jsi ty," podotkl Harry.
V Malfoyovi se začala vařit krev, ale snažil se ovládat. Musí přece splnit úkol.
"Mám pro tebe vzkaz, určitě víš od koho," otřásl se při myšlence na autora a podal mu ho.
Harry se ušklíbl. <i>Tak Voldemort mi napsal vzkaz. Jak pozorné.</i> Poté vstal a vzal si ho. Jakmile se ho, ale dotknul, tak ho něco chytilo za pupík a přeneslo ho pryč z Bradavických pozemků.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pád´o Pád´o | 26. srpna 2007 v 18:38 | Reagovat

týjo

2 maggdinka maggdinka | Web | 16. ledna 2010 v 11:46 | Reagovat

Wow páni, tak přenášedlo jo? Voldy se překonává...kapča ze začátku byla malinko o ničem (nemyslím to zle, naopak, to někdy neuškodí) a na konci takovýhle drama, super :-) jdu hned na druhou část, sem zvědavá co si Voldík zas vymyslel :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama