25. kapitola - Lekce a myslánka (1. část)

23. prosince 2006 v 10:49 | margelinazv |  Harry James Potter a James Potter
25. kapitola - Lekce a myslánka
Byla nedělní noc a Harry stál na cimbuří astronomické věže, zachumlaný do hábitu, dívaje se zamyšleně přes zasněžené bradavické pozemky do dáli.
"Copak tady děláš?" vytrhl ho najednou z přemýšlení známý hlas.
"Nemůžu usnout," odpověděl a otočil se, "víš, tati, je to už víc, jak čtyřiadvacet hodin, co jsem pryč z Voldemortova sídla, ale stále kolem sebe cítím jeho přítomnost. Bojím se, že když usnu, tak se mi opět nabourá do hlavy a bude mě přesvědčovat," řekl zoufale.
"Proto je důležité, abys ses naučil nitrobranu," připomněl mu James.
"Ale proč zrovna se Snapem? Musí určitě existovat víc členů Řádu, kteří ji umí," namítal Harry.
"Právě, že ne," pousmál se, "už jsem o tom mluvil s Brumbálem-"
"S Brumbálem? Jak je mu?" vyhrkl Harry.
"No, po tom tvém… hmm…napadení měl jen pár popálenin, které madam Pomfreyová po chvíli vyléčila," odpověděl.
"Jen pár?" zeptal se zamračeně.
"Snad nejsi zklamaný?" zeptal se James se zdvihnutým obočím.
"To víš, že ne," ujišťoval ho spěšně Harry. <i>Budu si muset dávat pozor na to, co říkám!</i>
James se na něj nepřesvědčeně podíval.
"Jak jsem říkal, mluvil jsem už o tom s Brumbálem, který se mnou souhlasil a slíbil mi, že Snapea přesvědčí, ale má jednu podmínku."
"Jakou?"
"Musíš se zúčastnit zítřejší porady Fénixova řádu a přesně nám vylíčit, co všechno jsi u Voldemorta prováděl," oznámil mu.
"Cože?" vykřikl, "tak to ani náhodou!"
"Nemáš na vybranou, Harry," zchladil ho James, "i kdyby si totiž nedal Brumbál tuto podmínku, i tak bys to musel udělat, protože jsi člen Řádu."
"Já jím ale nejsem!"
"Složil jsi přece zkoušku, ne?" připomněl mu James, "a to, že jsi nebyl slavnostně přijat, u tebe na věci nic nemění, protože pokud si dobře pamatuji, tak jsi mi říkal, že tu svoji Zmijozelskou moc bys mohl ztratit jedině při něm, mýlím se snad?" ušklíbl se.
"Ne, nemýlíš," zabručel Harry, "ale to jim mám vážně říct všechno? Úplně všechno?" zeptal se se strachem.
"Ano, myslím si, že to bude nejlepší," pokýval hlavou.
Harry se od něj odvrátil a zadíval se na Hagridovu hájenku. <i>Vážně super! Už se velmi těším! Zvláště na Moodyho!</i>
"Už by jsi měl jít spát," ozval se James a dal mu ruku na rameno, "nechci, abys mi zítra na hodině usínal," usmál se.
Harry se otočil a zadíval se mu do očí.
"Díky," řekl po chvíli.
"Za co?" divil se.
"Že jsi splnil svůj slib a vrátil se," usmál se, ale poté se na něj vyděšeně podíval a začal se klepat po celém těle.
"Harry, co je ti?" strachoval se James a chytil ho pevně za ramena.
"On… on se mi... chce dostat…tati!" vykřikl a svezl se Jamesovi do náruče.
<i>
"Harry!" ozval se šokovaný hlas ode dveří jeho a Ronova pokoje.
Pomalu otevřel oči a pohled mu padl na brečící Ginny.
"Co se stalo?" zeptal se zmateně.
"Jak jsi mi to mohl udělat!" zařvala na něj, "snášela jsem všechnu bolest, co mi působilo tvoje zmijozelské chování, protože jsem si bláhově myslela, že mě stále miluješ! Ale jak vidím, tak to bylo zbytečné!" řinuly se jí z očí slzy.
"O čem to mluvíš?" zeptal se nechápavě, "vždyť já tě stále miluji!"
"Vážně?" zeptala se ironicky, "tak co tady potom dělá ona!" vykřikla a ukázala vedle Harryho.
Podíval se vedle sebe a vytřeštil oči. Ležela tam, přikrytá peřinou, Hannah Abottová a sladce se na něj usmívala.
"Jak jsi se sem dostala?" vyjel na ni naštvaně.
"Jakpak asi," usmála se, "ty sám jsi mě sem donesl."
"Cože?" zeptal se překvapeně, "já si na nic takového nepamatuji."
"Ale Harry," posadila se a láskyplně mu přejela dlaní po hrudi, "na takovou noc jsi nemohl přece zapomenout. Byl jsi tak vášnivý a já jsem si celou dobu myslela, že jsem v sedmém nebi," naklonila se k němu a chtěla ho políbit, ale Harry se od ní odsunul a vstal.
"Vidíš, Harry! Kdybys mě miloval, tak by jsi mě s ní nikdy nepodvedl!" ozvala se Ginny plačtivě a vyběhla z pokoje.
"Tak a máme ji z krku," řekla s úsměvem Hannah, stáhla Harryho na postel a začala ho zuřivě líbat.
V tu chvíli se přiřítil vytočený Ron a zamířil na Harryho hůlkou.
"Jak jsi se opovážil podvést moji sestru, ty jeden parchante!" zařval.
"Ale já jsem ji nepodvedl!" bránil se Harry a s obtížemi vstal z postele, protože ho Hannah nechtěla pustit.
"To mi chceš snad namluvit, že jste tady spolu celou noc hráli šachy?" zvedl naštvaně obočí, "a taky, že to, co jsem před minutou viděl, bylo jen takové malé přátelské políbení?" dorážel na něj.
"Rone, já jsem s ní vážně nic neměl!" zaúpěl zoufale Harry, "to ona se nějak dostala do mojí postele a ještě mě po odchodu Ginny do ní zpátky strhla a začala mě líbat!"
"Myslíš, že ti takovou lež uvěřím?" zařval na něj, "já nejsem idiot!"
"Tak mi potom vysvětli, jak jsem s ní mohl teda spát, když jsi byl celou noc se mnou v pokoji?" zeptal se Harry.
"Já jsem tu ale nebyl!" prohlásil Ron.
"Tak kde jsi potom spal?"
"U Hermiony," začervenal se a sklonil hůlku.
"U Hermiony?" zeptal se Harry překvapeně.
Najednou se pokoj zaplnil bílou mlhou a Harry se ocitl ve Velké síni. Zarazil se a začal se zmateně rozhlížet. Vždyť jsem byl před chvílí v Nebelvírské věži! Co se to dneska u Merlinovy brady sakra děje? Ucítil v kapse hábitu nějaký předmět. Šáhl do ní a poté vytáhl černou obálku zapečetěnou rudou pečetí se znakem hada. Dopis od Voldemorta? Mám ho otevřít? Zamyslel se. Ne! Dám ho Malfoyovi, ať mu ho vrátí. Rozhodl se, schoval ji zpátky do kapsy hábitu a vydal se k zmijozelskému stolu. Poté přešel k Malfoyovi, který se na něj vyděšeně díval a sáhl do kapsy pro Voldemortův dopis.
"Harry!" okřikl ho James, sedící za profesorským stolem, když uviděl, že sahá do kapsy.
"Já ho nechci napadnout!" zařval naštvaně přes celou Velkou síň a vytáhl už konečně dopis a hodil ho na stůl před Malfoye, "dej mu ho!" přikázal mu a vydal se k nebelvírskému stolu, kde si sedl a začal se věnovat snídani, cítíce na sobě naštvaný Jamesův pohled. Mám pocit, že dneska je nějaký bláznivý den! Vždyť já bych Ginny nikdy nepodvedl! A jak se mi dostal ten dopis do-
"Ani za všechny galeony světa!" vykřikl najednou Snape, čímž upoutal pozornost všech přítomných.
Harry se na něj provokativně podíval a rozesmál se. Určitě mu Brumbál řekl o té nitrobraně.
"Už toho mám tak akorát dost!" zakřičel opět Snape, prudce se zvedl a zamířil s pomstychtivými plamínky v očích k Harrymu. James se ho pokoušel zarazit, ale Snape se mu elegantně vyhnul. Když byl u něj, tak ho vytáhl na nohy, chytil ho za hábit a zadíval se mu do očí.
"Ale copak Srabůsku, něco tě rozčílilo?" provokoval ho dál Harry.
"Ty jeden arogantní spratku! Vážně nechápu, co na tobě všichni vidí!" zakřičel na něj.
"Co třeba to, že já jediný můžu zachránit kouzelnické společenství?" zeptal se Harry.
"Pusť ho!" přikázal James Snapeovi poté, co se k nim dostal.
"Jen ho nech tati, ať si vylije svoje srdíčko," řekl Harry posměšně, "u Voldemorta na to totiž příležitost nemá," usmál se.
Snape se napřáhl a dal mu pořádnou facku. Harrymu zmizel úsměv z tváře a vražedně se na něj podíval. Vytáhl hůlku a zašeptal kletbu, která mu vrátila vzpomínku na to, jak ho Harry ve svém pokoji vyslýchal. Snape ho vzápětí s hrůzou v očích pustil a ustoupil od něj.
"Měli by tě zavřít do té nejtemnější kobky v Azkabanu a zahodit od ní klíč," řekl třesoucím se hlasem, otočil se a odešel do sklepení.
"Co jsi mu udělal?" vyštěkl naštvaně James.
"Nic," odpověděl.
"Ty říkáš tomu, že jsi na něj vytáhl hůlku, poslal na něj nějakou kletbu, která způsobila, že se na tebe díval, jako by jsi byl sám Satan, nic?" seřval ho.
"Já jsem na něj žádnou kletbu neposlal, jen jsem mu vrátil jednu vzpomínku," usmál se nebezpečně.
"Snape má pravdu!" vykřikl.
"Cože?" zeptal se šokovaně, "ty mě chceš nechat zavřít do Azkabanu? Mezi mozkomory?" zeptal se vyděšeně.
"Ano, to přesně mám v plánu!" řekl James chladným hlasem.
"To přece nemůžeš, vždyť-" bránil se úpěnlivě Harry.
"Ale můžu! A odvezu tě tam teď hned!" chytl ho za paži a vlekl ho k bráně, vedoucí ven na bradavické pozemky.
Harry se chtěl přemístit, ale ač se snažil sebe víc, tak se mu to nedařilo. Ani jeho moc nefungovala.
"Tati! To mi přece neuděláš!" tekly mu slzy po tvářích a snažil se dostat z Jamesova sevření.
"Už jsem se rozhodl! Potřebuješ totiž pořádnou lekci, abys ses konečně začal chovat jako Nebelvír, a ne jako Zmijozel!" řekl mu neoblomně a pevně ho stiskl, aby se mu nevysmekl.
"Ginny!" vykřikl, když ji uviděl stát u brány, "pomoz mi, prosím!" vykřikl zoufale.
"Proč bych to dělala?" zeptala se nechápavě, "vždyť jsi mě zradil! Konečně budeš tam, kam patříš!" usmála se a ustoupila jim z cesty.
James otevřel bránu a vzápětí Harryho zaštípal do tváře chladný zimní vzduch, který ho zamrazil až do morku kostí.
"Tati," zašeptal Harry slabě, "prosím."
"Nepros! Zmijozelové přece neprosí!" řekl posměšně a táhl ho k hranicím pozemků.
Harry mu přestal vzdorovat a se svěšenou hlavou zničeně kráčel vstříc utrpení, kterého ho čekalo v přítomnosti mozkomorů.
Objevila se opět bílá mlha a Harry se tentokrát ocitl, schouleně sedící, v rohu temné cely bez jediného okna. U Merlina! Táta to vážně udělal! Zvedl hlavu a uviděl, jak se za mřížemi stále sem tam vznáší mozkomoři. Vzápětí ucítil, jak ho opouští veškeré šťastné myšlenky a jsou nahrazeny jen hrůzou z každé další vteřiny. Začal se neovladatelně třást a slyšel nářek všech lidí, které připravil o život. Mlčte! Mlčte! Mlčte! Opakoval si stále, ale nepomáhalo to. Hlasy začaly nabírat na intenzitě a Harry už nevydržel takové nervové vypětí a omdlel.
Bílá mlha se opět objevila, ale tentokrát zůstal Harry na stejném místě, s tím rozdílem, že už uběhl měsíc.
Pomalu otevřel oči a s nepřítomným výrazem se zahleděl na zeď plnou čárek. Dnes jsou Vánoce. S vypětím všech sil zvedl ruku a přejel po kamenné zdi. Dnes zemřu. Pousmál se. Otevřely se dveře a dovnitř vplul mozkomor, sundal si z hlavy kápi a naklonil se nad ním. Harry se nesnažil o sebemenší odpor, věděl, že by to stejně nemělo cenu. Lekce. Zavřel oči a poté ucítil, jak z něj uniká jeho duše a zůstává jen prázdná skořápka.
"Dokonáno," usmál se Voldemort, "můžeš se už probudit, můj synu," chladně se rozesmál.
</i>
Děkuji Mission za beta-read :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 maggdinka maggdinka | Web | 17. ledna 2010 v 12:52 | Reagovat

Wow páni, až mě občas mrazilo na zádech :-) bylo to hezké a moc hezky popsané. Voldy je fakt vyčůranej, to se mu musí nechat :D je to moc hezké, jen tak dál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama