23. kapitola - Ministerstvo kouzel (1. část)

23. prosince 2006 v 10:43 | margelinazv |  Harry James Potter a James Potter
23. kapitola - Ministerstvo kouzel
Slunce právě vycházelo, když se Harry spolu s Ginny objevili v potemnělém atriu Ministerstva kouzel.
"Proč jsme tady?" zeptala se Ginny zvědavě.
"Potřebuji se zde porozhlédnout před dnešní akcí," oznámil jí.
"Bude už dneska? Vždyť jste včera na poradě nic neříkali," divila se.
"Otec totiž nechce, aby Brumbálův špeh varoval Řád," usmál se.
Ginny se na něj zamyšleně podívala.
"Ty jsi mu neřekl, že je to Snape?"
"Ne, ať si to zjistí sám," ušklíbl se, "říkal jsem ti přece, že je až moc důvěřivý," usmál se.
"Což je jeho chyba," dodala Ginny a nadějně se na Harryho usmála.
"Tak pojď, ať už to máme z krku," chytil ji za ruku a vydali se k výtahům.
"Myslel jsem si, že jich tam bude o mnoho víc," řekl posměšně Harry ve svém pokoji po dvou hodinách, kdy potkali jen osm bystrozorů, chodících vždy po dvojících, "Popletal si je sebou až moc jistý," usmál se, "bude to naprostá hračka."
"A nebojíš se, že narazíš třeba na Brumbála?"
"Já s tím počítám," usmál se vražedně.
"Snad ho nechceš zabít?" zeptala se Ginny vyděšeně.
"Přesně to mám v plánu," zazubil se.
"Harry, to nemůžeš! Vždyť-"
"Nepřikazuj mi, co můžu a co ne!" sykl výhružně, "Brumbál je jen překážka, co nám stojí v cestě a já ji chci odstranit!"
"James byl taky jen překážka?" zeptala se se zdvihnutým obočím.
"Ano!" vykřikl Harry zoufale, "jedině on mohl zabránit tomu, aby se ze mě nestal Zmijozel!"
"Snad mu to nechceš dávat za vinu!" vykřikla Ginny.
"A proč bych neměl? Jeho povinností bylo mě chránit!"
"Co asi myslíš, že dělal těch sedmnáct let?"
"Ty považuješ to, že mi neřekl pravdu, za ochranu?" rozesmál se, "vždyť jsem žil celou dobu ve lži!"
"Předtím ti to ale nevadilo! To jen teď, když je z tebe všemi obávaný Dark z rodu Zmijozelova!" vykřikla posměšně.
Harry se naštval a uhodil ji, až spadla na zem
"Ještě jednou se opovaž takto se mnou mluvit a zapomenu na to, že tě miluji a že se máš stát mou ženou!" vyhrožoval jí, "víš, kolik Smrtijedek by chtělo být na tvém místě?" zeptal se chladně.
"Tak si za nimi běž! Ony jsou stejně prolezlé černou magií a kruté, jako jsi nyní ty!" vykřikla se slzami v očích.
"Taky že půjdu!" vyštěkl a přemístil se pryč.
Ginny se vzápětí rozbrečela. <i>Sakra! Tímhle způsobem ho nikdy od Pána zla nedostanu! Spíš naopak, když ho ještě posílám za Smrtijedkama! Jen doufám, že za nějakou skutečně nezajde! Musím něco udělat!</i> Vstala a utřela si slzy. <i>Půjdu za Badscottovými!</i> Rozhodla se.
Jakmile byla u jejich dveří, zaklepala. Nikdo ale neotevřel. <i>Nejspíš spí.</i> Zaklepala silněji a po chvíli se dveře konečně otevřely.
"Ginny?" divil se Sean.
"Můžu jít dál?" zeptala se.
"Ale jistě," uhnul jí, aby mohla projít a poté za ní zavřel dveře.
Sedla si na pohovku a očima zamyšleně těkala mezi Seanem a Richardem, kteří seděli v křeslech.
"Vím, že jste z Fénixova řádu," oznámila jim po chvíli.
"My? Z Řádu?" divil se Richard.
"Nedělej ze sebe hloupého. Proč byste Harrymu jinak stále připomínali, i když jen v náznacích, kdo ve skutečnosti je?" zvedla obočí, "a i on ví, že z něho jste," dodala.
"Tak proč to neřekl Pánovi zla?" zeptal se Sean.
"Prozradil by se," pokývala hlavou.
"Jak to myslíš?" zamračil se Richard.
"Odpovím vám, až mi řeknete, kdo ve skutečnosti jste!" vyjednávala Ginny.
Sean se podíval na Richarda, který po chvíli přikývl.
"Já jsem Sirius Black, Harryho kmotr," představil se Sean.
"Black?" zopakovala Ginny překvapeně, "použili jste Mnoholičný lektvar?"
"Ne," ozval se Richard, "Nebelvírské kouzlo."
Ginny na něj vytřeštila oči.
"To není možné," kroutila nevěřícně hlavou, "Harry tě přece zabil!" vykřikla.
"Přežil jsem to," usmál se.
V Ginny se zvedla taková vlna vzteku, že vstala a dala mu pořádnou facku.
"Pomohla jsem Harrymu vzpomenout si a on tu zůstal jenom kvůli tomu, že si myslí, že tím, že tě zabil, Pánovi zla patří! Řekl mi, že spolu s tebou umřelo i všechno nebelvírské v něm, a tak se s tím smířil a stal se z něho dobrovolně Dark! A to, jak se poslední dobou chová, je jen důsledek jeho rozhodnutí, ke kterému ho dohnala jeho Zmijozelova moc a vina za tvou smrt! A i kdyby si ho získal zpátky, i tak v něm napořád zůstane Zmijozel, který touží po mučení a zabíjení!" vmetla mu naštvaně do tváře.
Richard se Seanem se na ni zděšeně dívali.
"Kde je?" zeptal se Richard a vyskočil na nohy.
"Nejspíš si to rozdává s nějakou Smrtijedkou! Tipla bych to na Lestrangovou, ta mi vždy básní o Harrym, jaký je skvělý!"
"Cože?!" vykřikl Sean, "to je moje sestřenice! Přesněji bezcitná, surová a fanatická sestřenice! Proč by právě s ní Harry byl?"
"Spíš se ptej proč by s ní Dark nebyl!" vykřikla Ginny a svezla se zničeně na pohovku. "A co je horší, já sama jsem ho za ní poslala poté, co jsme se pohádali," řekla šeptem.
"Víš, kde má pokoj?" zeptal se jí Richard.
"Ne," zakroutila hlavou, "stejně byste se tam nedostali."
Richard se Seanem si, ač neradi, sedli zpátky do křesel.
"Harry dnes večer povede útok na Ministerstvo, při kterém chce zabít Brumbála, protože jim stojí v cestě," řekla po chvíli ticha Ginny.
Richard se na ni zděšeně podíval.
"To mu nestačilo, že málem zabil mě?"
"Ty jsi se snad nezúčastňoval porad, že se tak blbě ptáš?" vyjela na něj Ginny.
"I ty ses změnila," řekl Richard.
"Ne? Vážně?" zeptala se sladce, "ty by ses nezměnil, kdyby se z tvého přítele stal nástupce Pána zla?"
"Promiň. Já jen, že vidět, co se z Harryho stalo, mě ničí."
"Tak s tím něco udělej, když já toho nejsem schopna! Dneska je totiž poslední možnost!" vykřikla a vstala, "uvidíme se na snídani," dodala a odešla.
Harry se objevil v parku, který byl nedaleko Siriusova doma na Grimmauldově náměstí a sedl si na opěradlo lavičky. <i>Tolik ji miluji a přitom se k ní chovám, jako by to byla nějaká věc! Nejraději bych si za to nafackoval! </i>Podíval se směrem, kde se nacházelo Ústředí. <i>Voldemort by měl radost, kdyby věděl, že jsem u něj zůstal dobrovolně, ale to mu v životě neřeknu! Tak rád bych se vrátil zpátky, ale vím, že to už není možné. Vybral jsem si život Zmijozela, a tak to i zůstane. Až moc jsem se změnil. Je ve mně tolik temné magie, že bych ji mohl klidně i rozdávat.</i> Pousmál se. <i>Teď mi přijde směšné, že jsem se vůbec někdy snažil bránit, aby se ze mě nestal Voldemortův spojenec, natožpak syn. Bylo to naprosto zbytečné. Dobro totiž vítězí jen v pohádkách. </i>Pokýval hlavou. <i>Dnes Brumbálovou smrtí definitivně pohřbím kouzelnické společenství. Kdo by čekal, že to bude právě dědic Nebelvírova a nyní i Zmijozelova rodu.</i> Usmál se vražedně a začal sledovat padající sníh. Po asi půlhodině se přemístil přímo do obýváku.
"Ty nejsi u Lestrangové?" zeptala se ho Ginny.
"Jak vidíš tak ne," ušklíbl se, přisedl si k ní na pohovku a přivolal si Zmijozelovu knihu.
"Harry?" ozvala se po chvíli Ginny.
"Ano?" zvedl oči od knihy.
"Mohla bych se zúčastnit toho útoku na Ministerstvo?"
"Ty bys chtěla?" zeptal se překvapeně.
"Ano," přikývla.
"Musela bys ale bojovat proti Řádu," odrazoval ji Harry.
"Naučil jsi mě přece spoustu kouzel a taky jsem už byla na poradách," usmála se.
"Tak dobře, ale budeš se držet při mně," zazubil se.
"Díky," políbila ho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama