21. kapitola - Láska (2. část)

23. prosince 2006 v 10:37 | margelinazv |  Harry James Potter a James Potter
Harry ležel na pohovce a díval se z okna. <i>Zajímalo by mě, proč mi přikázal odejít! Musím se těch dvou zeptat, co se potom dělo, protože otec mi to určitě nepoví! </i>Uvažoval. <i>Ten pohřeb byl ale divný! </i>Vzpomněl si. <i>Pořád nechápu, že jsem věděl, jak se z těch dvou stali přátelé! A ještě k tomu ten vlkodlak! Co já vím, tak žije na Novém Zélandu, tak mě určitě nemohl věznit, ale jak bych ho potom mohl znát?</i> Pokýval hlavou. <i>Už mě zase začíná bolet!!! Vždycky když myslím na Fénixův řád, tak mě pobolívá! Ach jo! </i>Zamračil se. <i>Je možné, že jsem měl doopravdy holku? Já? No, jak Richard říkal, tak jsem výjimka rodu, tak proč ne? </i>Usmál se, ale poté se podíval na nástěnné hodiny. <i>Ještě pět minut a otec mě před zraky všech našich předků opět potrestá!!! Sakra! Mám já to zapotřebí? Ne!!! Teď ještě musím vymyslet, co mu odpovím, když se mě zeptá, jak jsem zjistil, kde se to koná! Určitě mu neřeknu, že jsem se to dozvěděl od Snapea! </i>Pousmál se. <i>Ať si zjistí sám, že on je ten špeh! Až já budu Pán zla, tak nebudu nikomu důvěřovat tak jako otec! To je jeho největší slabina! Důvěra!!! </i>Odfrkl si. <i>Pořád říká, že největší lidská slabina je láska, ale-</i> Najednou ho zaplavil takový divný hřejivý pocit po celém těle, vycházející přímo ze srdce, až prudce vydechl. <i>Co to se mnou u Merlina je?</i> Před očima se mu opět objevila Ginnyina tvář. <i>Zmiz!</i> Přikázal a pevně přivřel víčka. Po chvíli skutečně obraz zmizel a Harry se zadíval na hodiny. <i>Sakra! Už jsem tam měl být před pěti minutami!</i> Rychle vstal a přemístil se.
Objevil se uprostřed místnosti a opět do něj narazilo kouzlo a odhodilo ho na stěnu, přímo pod Zmijozelův obraz.
"Jdeš pozdě!" zahřměl Voldemort.
Harry se vrávoravě postavil a zadíval se na něj, přitom si všiml, že jsou tady i Richard a Sean. <i>No super! Mám tu i obecenstvo!</i>
"Já vím," potvrdil mu Harry, "tak co to bude dneska?" zeptal se.
"Nic," odpověděl Voldemort.
"Nic?" vytřeštil oči, "žádný ohnivý bič?" divil se.
"Ne, chci si s tebou promluvit," řekl mu a vyčaroval čtyři pohodlná křesla, "sedněte si," pokynul jim.
"Řekni mi, jak si zjistil, kde se koná ten pohřeb?" zeptal se ho, když se posadili.
"Seslal jsem na Snapea Lokační kouzlo," plácl první, co ho napadlo.
"Lokační kouzlo?" zamračil se, "to nepatří do zmijozelských."
Harry se na něj zadíval. <i>Jistě že není zmijozelské! Já ani nevím, jaké vlastně je a odkud ho znám! Musím si něco vymyslet.</i>
"Víš, ono je nebelvírské," přiznal se, "den poté, co jsem zabil Pottera, jsem se chtěl podívat na pár kleteb ve Zmijozelově knize, ale když jsem se zamyslel, tak se mi v ruce objevila Nebelvírova. Myslím si, že se mi to podařilo díky tomu, že Potter byl až tak moc neschopný, že nedokázal ani správně zajistit ochranná kouzla a já jsem myslel jen na knihu dědiců."
Sean s Richardem se na sebe kradmě podívali.
"A kde ji máš teď?" zeptal se Voldemort zvědavě.
"Nechal jsem si ji jako suvenýr," usmál se.
"Přenes ji sem," přikázal mu.
Vzápětí se Harrymu objevila v ruce a podal ji Voldemortovi. Ten si ji s úsměvem vzal a začal v ní listovat, ale místo textu viděl jen prázdné stránky. <i>To jsem mohl vědět!</i>
Richard v sobě dusil vztek. <i>Vždyť pravou Nebelvírovu knihu má teď Remus! Tak kde se potom vzala tahle! Počkat!</i> Podíval se na Harryho. <i>Že on si udělal její kopii? A určitě i Pobertova plánku! To se mi snad zdá!</i>
"Zítra ti ji vrátím," schoval si ji do kapsy hábitu.
"Jistě, stejně jsou v ní jen obranná kouzla," ušklíbl se.
"Tak a teď mi řekni, proč jsi na něj vůbec šel?"
"Já… no, prostě jsem chtěl vidět, že je konečně tam, kam patří," usmál se, "tedy pod kytičkami." <i>Ve skutečnosti mě to tam neuvěřitelně táhlo!!!</i>
"A to jsi nemohl být nenápadný?" zvedl obočí.
"Já jsem ale byl! No, dokud se tam neobjevil tenhle šašek!" podíval se posměšně na Richarda. "Začal jsem se s ním bavit a ten idiotský Black si nás všiml, ale stejně proti mému štítu neměl šanci," usmál se.
"Tak neměl šanci, jo?" zvýšil hlas Voldemort, "tak jak to, že mi Snape řekl, že tvůj štít najednou zmizel a Brumbál toho hned využil a poslal na tebe omračující kouzlo? Nebýt tady Richarda, tak by tě opět chytili!!!" zakřičel na něj.
"Už to víckrát neudělám," hlesl.
"Taky nebudeš mít možnost!"
"Cože?!" překvapeně se na něj podíval, "jak to myslíš?"
"Richard a Sean tě budou totiž hlídat, aby jsi nevyváděl žádné pitomosti!"
"To snad nemyslíš vážně!!!" vykřikl Harry a postavil se, "to mi nemůžeš udělat!!! Vždyť budu Smrtijedům pro smích!!! Taky to bude vypadat, že nevěříš ani vlastnímu synovi!!!"
"Okamžitě si sedni!!!" přikázal mu, ale Harry stále stál, tak ho srazil kouzlem, "je mi jedno, co si budou Smrtijedi myslet!!! Ty to prostě budeš respektovat!!!"
Richard se Seanem na ně třeštili oči. Nejenže jim nerozuměli ani slovo od té chvíle, co se Harry postavil, ale taky si nikdy nemysleli, že se Voldemort dokáže s někým hádat, aniž by ho zabil. Richard se až děsil toho, že je to nejspíš tím, že ho Voldemort začíná mít rád!
"Jak chceš!!!" vyštěkl Harry naštvaně a zlostně se díval na Seana a Richarda. <i>To mi tak ještě scházelo!!!</i>
"Dal jsem jim pokoj přímo naproti tvého a budou tě chodit kontrolovat i tam," dal mu na srozuměnou.
"Ještě něco?" zeptal se chladně.
"Ne, můžete jít. Večeři vám přinesou do pokojů, ale na snídani vás očekávám!" dodal ještě.
Harry se s nimi přemístil před dveře svého pokoje, kde se na ně naštvaně otočil.
"Doufám, že jste rádi, že vám otec dal takovouhle skvělou funkci!!! Nejsou z vás Smrtijedi, ale hlídací psi!!! Jak-"
Sean se rozesmál, ale zarazil se, když do něj Richard dloubl loktem.
"Tak já jsem vám pro smích, jo?" vykřikl, "jestli mě ještě jednou naštvete, tak vám zaručuji, že zmizím aspoň na pár hodin a to potom uvidíte, jak vás otec ztrestá!!!" vražedně se usmál.
"Nevyhrožuj nám! My za to nemůžeme, že nám dál právě tohle, ale musím se přiznat, že mi to vůbec nevadí! Budeme se s tebou totiž zúčastňovat těch nejdůležitějších akcí," řekl mu Richard.
"Tak to se teda máte," ušklíbl se ironicky, "to nevíte, že taková akce bude až za dlouho, aby mě vytrestal?" usmál se.
"To nás nenapadlo," připustil Sean.
Harry si posměšně odfrkl a otevřel dveře svého pokoje.
"Váš je naproti, pokud jste nezapomněli," řekl jim a poté za nimi zmizel.
Oba vzápětí vešli do pokoje a zvědavě si ho prohlíželi. Byl velmi podobný tomu Harrymu, s tím rozdílem, že byl méně honosný a v ložnici byly dvě postele s nebesy.
"Pořád nemůžu uvěřit tomu, jak moc se Harry změnil," zakroutil nevěřícně hlavou Richard, "Voldemort ho má úplně v moci!"
"Snape měl pravdu," připustil Sirius, "být synem Pána zla se mu velmi líbí."
"Taky jsem si všiml," řekl zničeně, "myslím si, že Voldemort ho začíná mít velmi rád."
"Ty jsi věděl, že umí Hadí jazyk?
"Ne," zakroutil hlavou, "nejspíš se na něj schopnost mluvit s hady přenesla spolu se Zmijozelovou mocí," domyslel si.
"U Merlina!" vykřikl po chvíli Richard, "už vím, co myslel Harry tím, když řekl, že ho budou bolet záda, když zjistil, že sis nás všimnul! Voldemort ho určitě někdy předtím zmlátil ohnivým bičem!!! Proto se ho tak udiveně zeptal!!! Čekal, že ho opět ztrestá!!!" zhrozil se, "musím za ním jít!!!" vstal a mířil ke dveřím.
"Počkej! A co mu chceš říct? Že tě mrzí, že ho zbil? Jen by se ti vysmál!" odrazoval ho Sean.
"No, tak ho půjdeme aspoň zkontrolovat!" rozhodl Richard a následován Seanem prošel chodbou a otevřel dveře Harryho pokoje.
"Vždyť to není ani pět minut, co jsme se neviděli!" prohlásil znechuceně Harry zpoza Zmijozelovy knihy.
Sean zavřel dveře a spolu s Richardem se posadili do křesel naproti pohovce.
"Přišel jsem ti odpovědět na tu otázku ohledně Ginny," vymyslel si Richard.
Harry odložil knihu a podíval se na něj, snažíce se potlačit ten hřejivý pocit.
"Stále je tvojí přítelkyní, ale otci jsi o ní neřekl, protože je no… víš-"
"Tak co?" vyštěkl Harry nedočkavě.
"Krvezrádkyně," dokončil Richard.
"Cože?" vykřikl Harry zděšeně, "krvezrádkyně?" řekl znechuceně.
"Řekl jsem ti přece, že jsi výjimka," pousmál se Richard.
"Jaká výjimka!!! Jsem jenom ostuda Zmijozelova rodu!!! Vypadněte!!!" zakřičel a přemístil je zpátky do jejich pokoje.
"Neměl jsi mu to říkat! Jen jsi ho rozčílil," káral Richarda Sean a sednul si do křesla.
"Jo, já vím," pokýval hlavou, "myslím, že bychom se mu neměli na pár hodin ukazovat," usoudil Richard a zamířil do koupelny.
"Budu ji muset zabít!!! Jestli to totiž otec zjistí, tak mě vydědí!!!" rozhodl se a začal na ni usilovně myslet. Vzápětí se přímo před ním objevila Ginny s vytřeštěnýma očima. Harry si ji začal zamyšleně prohlížet a cítil, jak mu srdce bije neuvěřitelnou rychlostí.
"Harry!" rozesmála se Ginny a chtěla mu skočit okolo krku, ale zarazila se a napjatě se na něj dívala.
"Jsem Dark, žádný Harry!!!" křikl chladně a postavil se, snažíce se nedat najevo své city, které křičely, ať ji vezme do náruče a políbí. <i>Musím to udělat!!! Jsem přece Zmijozel!!!</i>
"Vzpomeň si přece!!!" zakřičela zoufale, "ty jsi můj Harry! Ten nejšlechetnější a nejodvážnější ze všech Nebelvírů!!!" přistoupila k němu a podívala se mu do očí.
Harry se snažil dívat jinam, ale nešlo to, doslova se v jejích čokoládových očích plných lásky a něhy utopil. Přitáhl si ji k sobě blíž a vášnivě ji políbil. <i>Ne!!! To nesmíš!!!</i> Ignoroval svůj rozum a oddával se hladovým polibkům, které si navzájem vraceli. Po deseti minutách se Ginny odtrhla a šťastně se na něj usmála.
"Miluji tě," řekla mu láskyplně.
V tu chvíli se Harrymu promítl před očima celý jeho nebelvírský život a pod náporem tolika vzpomínek omdlel.
<i> Moc děkuji Mission za opravu :)</i>
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 maggdinka maggdinka | Web | 16. ledna 2010 v 19:58 | Reagovat

Jé no super :-) konečně si Harry vzpomněl :-) to co říká pořád Brumbál o lásce je pravda, láska je mocnější než všechny kouzla :-) díky Ginny si konečně vzpomněl, jsem zvědavá, jak to bude dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama