20. kapitola - Přítel z mocného rodu (1. část)

23. prosince 2006 v 10:34 | margelinazv |  Harry James Potter a James Potter
20. kapitola - Přítel z mocného rodu
Byl sobotní večer a tři studenti Nebelvíru stáli před chrličem, bránící vstup do Brumbálovy pracovny, a zkoušeli přijít na heslo.
"Já už vážně nevím," řekl Ron zoufale, "už jsme snad vyzkoušeli všechny kouzelnické i mudlovské sladkosti a stále nic."
"Musíme se tam dostat! Měl by nám už konečně říct, co je s Harrym a proč nás Obranu vyučuje Moody!" prohlásila naštvaně Hermiona.
"A taky proč se všichni profesoři tváří, jakoby někdo umřel!" přidala se Ginny, ale poté se zarazila, "co když ho Ty-víš-kdo…" rozbrečela se.
Hermiona ji objala.
"Nemyslím si, že je mrtvý," utěšovala ji, "zmizela mi totiž Nebelvírova kniha a jediný Harry věděl, že ji mám. Vím určitě, že si ji vzal zpátky!"
"A to jsi nám nemohla říct dřív?" obořil se na ni Ron.
"Zjistila jsem to teprve včera," omluvně se pousmála.
"To je jedno," odtáhla se od ní Ginny a zadívala se na Rona, "hlavně, že máme aspoň jeden důkaz, že Harry žije," usmála se.
"To mi ale nestačí," řekl Ron a otočil se zpátky k chrliči a začal do něj naštvaně kopat.
"Pane Weasley!" ozval se najednou Brumbál, přicházející k nim chodbou.
Všichni tři se na něj otočili.
"Promiňte," hlesl Ron a zadíval se do země.
"Žádné promiňte!" řekla naštvaně Ginny, "ty se nemáš co omlouvat za to, že se bojíš o Harryho!"
"Pane profesore, řeknete nám už konečně, co se děje?" prosila Hermiona.
Brumbál se na ně smutně podíval.
"Tak dobře," souhlasil po chvíli a pokynul jim, aby ho následovali do pracovny.
"Jak jistě víte," začal Brumbál, stojící u okna a dívající se na bradavické pozemky, když už seděli v křeslech, "Smrtijedi před pár dny zaútočili na Příčnou ulici, ale co určitě nemůžete vědět je to, že je vedl," otočil se na ně, "Harry."
"Cože?!" vykřikli všichni tři najednou.
"Jste si tím jistý, pane?" zeptala se Hermiona, "nemohl to být třeba někdo, kdo se na něj podobal?" doufala.
"Ne, nemohl," zakroutil hlavou, "sám jsem ho viděl na vlastní oči a ještě jsem s ním mluvil."
"Harry by se k němu ale nikdy dobrovolně nepřidal!" vykřikla Ginny.
"Taky že ne," oznámil jim a sednul si za stůl, "pamatujete si na to Voldemortovo kouzlo, které ho zasáhlo v Coventry?"
"Až moc dobře," připustil Ron sklíčeně.
"Vymazalo mu totiž paměť a Voldemort mu poté namluvil, že je jeho syn Dark, vlastním jménem William Christopher Gaunt. A taktéž mu řekl, že jsme ho před pár měsíci, za pomoci Jamese, chytli, uvěznili a vymazali paměť. Nejhorší na tom ale je, že Harry mu uvěřil a považuje se za dědice Zmijozela, který musí spolu se svým otcem zbavit svět všech nečistých a jejich ochránců," na chvíli se odmlčel, sledujíce jejich zděšené tváře, "ten útok na Příčnou ulici byla vlastně Harryho pomsta, zaměřená s cílem Jamese zabít, jako posledního Nebelvíra, a to se mu taky podařilo," dokončil Brumbál a jeho pomněnkové oči se leskly slzami.
"To… to nemůže být pravda," řekla Ginny zničeně a spolu s Hermionou propukly v pláč.
"Proč jste nám to neřekli dřív?" vybuchl Ron, snažíce se potlačil slzy.
"Chtěli jsme vás toho ušetřit," hájil se.
"Ušetřit?" zopakoval nevěřícně a vstal ze židle, "pane profesore, my už nejsme malé děti!!! Kdybychom se dneska k vám nedobývali, řekl byste nám to vůbec? Vždyť přece Harry je náš nejlepší kamarád a Ginnin přítel!!!"
"Pane Weasley, sedněte si prosím," snažil se ho Brumbál uklidnit.
"Ne!" řekl a podíval se na dívky, které se utápěly v potocích slz.
"Chci se přidat k Fénixovu řádu, abych vám pomohl dostat zpátky Harryho!" prohlásil rozhodně.
"Já taky!" vyhrkly unisimo Hermiona s Ginny.
"Ale to-" začal Brumbál.
"Přece od nás nečekáte, že budeme jen sedět a nečinně přihlížet?" zvedla Hermiona obočí.
"Vím, že máte Harryho moc rádi, ale jste příliš mladí!" zavrhl to Brumbál.
"Buď nás přijmete, nebo budeme pracovat na vlastní pěst," oznámila mu Ginny a Ron s Hermionou přikyvovali.
"Budu to muset probrat s členy Řádu," svolil po chvíli přemýšlení, "ale to ještě neznamená, že vás přijmeme," varoval je.
"I to je něco," usmál se Ron.
"Děje se něco, Darku?" zeptal se Voldemort při snídani, když si všiml, že už asi minutu zírá na svůj dýňový džus. Harry sebou trhl a vzápětí nasadil vyrovnaný výraz.
"Ne, proč?" zatvářil se nechápavě.
"Připadáš mi nervózní," řekl mu a zamyšleně si ho prohlížel.
"Nervózní? To se ti asi něco zdálo," usmál se a vstal od stolu.
"Kam jdeš?"
"No, přece se doučovat kletby," připomněl mu.
"Tak to běž," usmál se.
Harry se přemístil do svého pokoje, kde se unaveně rozvalil na pohovku. <i>Já už to nevydržím!!!</i> Mnul si spánky. <i>Každým dnem je to horší!!! Nejenže se mi stále zdá ten stejný sen, ale objevují se mi i různé tváře lidí, které vůbec neznám!!! Kdy už to konečně skončí?</i> Zoufal si. <i>Co jsem komu udělal?</i> Zarazil se. <i>Že se ještě ptám!</i> Pousmál se. <i>Měl bych se už přemístit.</i> Usoudil, vstal a oblékl si na sebe černý plášť. <i>Tak a jdeme se podívat na ten tyjátr.</i> Usmál se a přemístil se.
Objevil se na okraji malebné vesničky, obklopené horami se zasněženými vrcholky. Rozhlédl se a zjistil, že kolem není ani živáčka, a tak se vydal směrem ke hřbitovu, který byl jen kousek od něj. Když už tam skoro byl, tak spatřil Brumbála, stojícího na vyvýšeném stupínku před "Jamesovým hrobem", obklopeného všemi členy Řádu, v čele se Siriusem a Remusem. Rychle se přikrčil a pomalu se začal plížit k železné hřbitovní bráně. Jakmile byl u ní, tak ji otevřel a nepozorován vstoupil. Schoval se za strom a zaposlouchal se do Brumbálových slov.
"James nebyl jen velmi mocný čaroděj z Nebelvírovy krve, ale taktéž milující otec a věrný manžel, který…"
Harry překvapeně zvednul obočí. <i>Tak on měl vážně syna? To by mě zajímalo, co se s ním stalo! Jak mě to Black vlastně pojmenoval?</i> Zamyslel se. <i>Už vím! Harry James Potter! Tak se určitě jmenoval ten jeho syn!</i> Odfrknul si. <i>No, krása! Takže mi chtěli nakecat, že já jsem on! Už vím, co se s ním stalo!</i> Napadlo ho najednou. <i>Otec ho určitě zabil a Potter se tak chtěl pomstít! Hmm… To bych do něj nikdy neřekl, že by byl až tak moc pomstychtivý, že by klidně jen kvůli tomu přijal Voldemortova syna za svého.</i>
"…Já sám jsem měl tu čest Jamese poznat, už první týden, kdy nastoupil do Bradavic," pousmál se a pokračoval, "tehdy se neměli se Siriusem, kvůli jejich rodinám moc v lásce a jelikož už oba znali spoustu kouzel, tak je na sebe od prvního okamžiku, kdy se poznali, stále posílali a dělali si samé naschvály. Až už to profesorka McGonagallová nemohla vydržet a přivedla je oba ke mně. Měli jste vidět, jak se začali vzájemně obhajovat, že to byla jenom neškodná zábava…"
Harry převrátil oči v sloup. <i>Ó jak dojemné! A teď určitě řekne, že nakonec překonali svoji vzájemnou nevraživost, protože Black vlastně svou rodinu vždycky nenáviděl, což Pottera překvapilo a stali se z nich nejlepší přátelé.</i> Ušklíbl se.
"…velmi překvapen tím, že Sirius byl vlastně taková bílá ovce rodiny, a po čase se z nich, spolu s Remusem, stali nejlepší přátelé…"
Vytřeštil oči. <i>Jak jsem to mohl k sakru vědět!</i>
"Bavíš se?" ozvalo se najednou za ním. Harry se otočil, ale nikoho tam neviděl. <i>Mě už vážně hrabe! Od té doby, co jsem zabil Pottera se mi dějí samé zvláštní-</i>
"Nejspíš ano, že?" uslyšel znovu ten stejný hlas a vzápětí se vzduch zavlnil a před ním se objevil asi osmnáctiletý svalnatý mladík s modrýma očima, přes které mu padaly pramínky špinavě blonďatých vlasů.
"Kdo jsi?" zeptal se naštvaně a vytáhl hůlku.
"Být tebou, tak mluvím tišeji, mohli by tě zaslechnout," doporučil mu neznámý.
"Hele, mě je tak jedno, jestli mě uslyší nebo ne!" ztrácel trpělivost.
"Vážně?" ušklíbl se, "a pomyslel jsi vůbec na to, co by řekl tvůj otec, kdyby se dozvěděl, že jsi se bez jeho dovolení sem vydal a ještě s nimi bojoval?"
"A jak ty vůbec můžeš vědět, že jsem tady bez jeho dovolení?" dorážel na něj.
"Protože tě znám, Wille," oznámil mu s úsměvem.
"Znáš?" pozvedl obočí.
"Ach jo," povzdychl si, "ten Fénixův řád na tebe musel použít velmi silnou kletbu, když si ani nevzpomínáš, že jsme spolu chodili do školy a byli nejlepšími přáteli," pokýval hlavou.
"My?" zeptal se ho nevěřícně.
"Jo, ty a já," usmál se, "nejobávanější studenti černé magie na Tartatusově akademii v USA."
"Otec mi říkal, že jsem na ni chodil, ale o tobě se nezmínil," podezřívavě si ho prohlížel.
"Proč by to taky dělal? Váš rod je totiž vyhlášený tím, že žádný z jeho členů neměl nikdy opravdového přítele, tedy až na tebe. Nejspíš chtěl zachovat rodinnou tradici," ušklíbl se, "i když já jsem taktéž z velmi mocného rodu."
"A nechtěl by ses mi už ty příteli z mocného rodu představit?" vyštěkl na něj.
"Richard Xavier Badscott z rodu Grindelwaldova," usmál se a poklonil se.
"Stejně ti stále nevěřím," podotkl, "víš co? Tak si tě vyzkouším," ďábelsky se usmál, "řekni mi, kdo je ta rudovlasá dívka s těma čokoládovýma očima, která se mi stále zjevuje?"
Richard se na něj překvapeně podíval. <i>Začíná si vzpomínat!</i> Radoval se v duchu.
"Tvoje přítelkyně Ginny," odpověděl s úsměvem.
"Já že jsem měl nějakou přítelkyni?" vytřeštil oči.
Richard už otvíral ústa, že mu odpoví, ale v tu chvíli si všiml, jak na ně letí oranžový paprsek, a tak strhnul Harryho k zemi.
"Co blbneš?" zeptal se naštvaně.
"Black si nás všiml!" upozornil ho, vstal a vyčaroval kolem nich štít.
Harry se otočil k hrobu a uviděl, jak členové Řádu se k nim začínají rychle přibližovat, za neustálého posílání kleteb.
"To mě zase budou bolet záda!" prohlásil Harry a vstal.
"Z čeho prosím tě?" zeptal se se zájmem.
"To je jedno," řekl Harry a mávl rukou, čímž zrušil Richardův štít, který začínal slábnout a nahradil ho svým vlastním ohnivým.
"Jak jsi se sem dostal?" vyjel Sirius naštvaně a zamířil na něj hůlkou.
"Jak? Lehce," ušklíbl se, "stačilo se jenom přemístit," usmál se vražedně.
"Ty víš, jak to myslím!!!" zakřičel.
"Jak si dovoluješ na mě křičet, ty zrádce čisté krve!!!"
"Čisté krve?" zvedl obočí, "žádná čistá krve neexistuje!!!"
"Že se s ním vůbec bavíš," ozval se Richard posměšně, "takoví jako on patří pod kytičky!"
"A ty jsi kdo?" zeptal se Brumbál překvapeně.
"To se brzy dozvíte," oznámil mu s úsměvem.
"Harry?" oslovil ho Remus.
"Už zase s tím začínáte?" podotkl nevěřícně a otočil se na něj.
"Nejsi ty ten vlkodlak Lupin?" zasmál se.
"Jsem," potvrdil a podíval se mu do očí.
Harry o krok ustoupil. <i>Vždyť to je jeden z těch, co se mi stále objevují!</i> Nevěřícně zamrkal, až nechtěně zrušil štít.
"Mdloby na tebe!" vykřikl Brumbál.
Kouzlo narazilo do Harryho plnou silou a vzápětí se svezl bezvládně k zemi.
"Sakra!" vykřikl Richard, popadl Harryho a přemístil se s ním pryč.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 maggdinka maggdinka | Web | 16. ledna 2010 v 19:36 | Reagovat

Wow super :-) je to úžasné, ten "Richard" je určitě James :-) něco mi říká že jo :-) jdu hnedka na druhou část, je to pěkné a zajímavé :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama