19. kapitola - Druhá šance (2. část)

23. prosince 2006 v 10:15 | margelinazv |  Harry James Potter a James Potter
Harry se přemístil přímo do ložnice, kde se bolestně svezl na postel.
"Lympho!!!" zakřičel.
Vzápětí se objevila skřítka, která k němu hned přispěchala.
"Pane, co se vám-"
"Musíš mi ošetřit ty rány!" přikázal jí a otočil se na břicho.
"Jistě, pane," odvětila a luskla prsty.
Vedle něj se objevilo spoustu obvazů, lahviček a dalších pomůcek. Skřítka se dala ihned do práce. Harry celou dobu zatínal zuby, aby neomdlel.
"Můžeš jít," řekl jí, když skončila.
Lympha se ještě uklonila a poté se přemístila.
Harry se opět zadíval na hvězdnou oblohu. <i>Zasloužil jsem si to!</i> Pomyslel si a vzápětí omdlel.
Po pár hodinách neklidného spánku se vzbudil a podíval se z okna. Oddychl si, když zjistil, že teprve svítá, a tak se přemístil do koupelny, kde si napustil vanu plnou teplé vody. Sundal si plátěné kalhoty a ponořil se do ní. Stále cítil rány po biči, ale snažil se je nevnímat. Zamyslel se a v ruce se mu objevila v kůži vázaná kniha. Otevřel ji a začetl se.
"To se mi snad zdá!!!" vykřiknul najednou a hodil ji na druhou stranu koupelny. Zvedl se, obmotal okolo pasu ručník a začal si naštvaně čistit zuby. <i>Jak se mi u všech svatých ocitla v rukou Nebelvírova kniha, když jsem chtěl Zmijozelovu!!!</i> Zuřil. <i>Vážně už mě to přestává bavit!!! Jak to k sakru udělali? Určitě tady musí mít nějakého špeha!!! Až ho najdu, tak přísahám, že ho zabiju!!! Vyměnit Zmijozelovu za Nebelvírovu!!! Myslím, že si otec opět dneska zopákne míření bičem na cíl!!! Počkat! Vlastně dneska to už bude po druhé!!!</i> Odložil kartáček a zadíval se na svoje záda. <i>Ještě je nemám ani pořádně vyléčená a přibudou k nim hned další!!! Budu muset něco vymyslet!!!</i> Vyšel z koupelny a mířil do pokoje, když si náhodou všimnul, že Zmijozelova kniha je stále na stejném místě, kde ji včera zanechal, tak překvapeně zamrkal. <i>Mě už asi vážně přeskočilo!</i> Vzal ji do ruky a vrátil se zpátky do koupelny, v jejímž rohu se nacházela Nebelvírova. Zaraženě se na ni díval. <i>To já jsem ji přenesl! Ale jak to? Vždyť musela být určitě pod spoustou nebelvírských zaklínadel.</i> Nechápal to. <i>Co když jsem vážně Nebelvír?</i> Napadlo ho, ale vzápětí se rozesmál. Stále si nepřipouštěl, že by to mohla být pravda. <i>Jsem já to ale blbec! Určitě přestaly působit, když jsem ho zabil. Ani zajistit ochranná kouzla neuměl! </i>Ušklíbl se a zvednul ji. Přešel zpátky do obýváku, kde obě knihy položil na stůl. <i>No, aspoň mám suvenýr.</i> Rozesmál se. Zamyslel se a vzápětí už byl oblečený. <i>Stejně by mě zajímalo, kdo byla ta dívka.</i> Vzpomněl si najednou. <i>Byla dost hezká a myslím si, že v posteli bude určitě dračice. Možná, že si ji sem někdy přenesu.</i> Ďábelsky se usmál. Podíval se na nástěnné hodiny a zjistil, že za chvíli už začíná snídaně. Vzápětí ho obstoupily plameny a přemístil se.
"Jak jsi se vyspal, Darku?" zeptal se Voldemort, když se posadil za stůl.
"Skvěle, otče," usmál se. <i>Až na to, že mě celou noc bolely rány!</i>
"To jsem rád," zadíval se na něj, "víš, že Denní Věstec už píše o tom našem včerejším zdařilém útoku?" zeptal se ho s úsměvem.
"Vážně?" zazubil se.
"Ano a musím říct, že je to velmi zajímavé," podotkl a zvedl noviny, "smrt dědice Godrica Nebelvíra," přečetl titulek a pokračoval, "včera večer zaútočili Smrtijedi na mudlovské město Coventry, vedeni synem Vy-víte-koho. Fénixův řád byl velmi překvapený, když zjistili, že proti nim stojí právě on. Mladík se ale o ně příliš nezajímal. Jeho jediným cílem bylo zabití posledního dědice Godrica Nebelvíra, Jamese Pottera, což se mu také povedlo. Nyní se všichni právem obáváme o osud kouzelnického společenství, když tu už není nikdo, kdo by Vy-víte-koho a jeho syna, Darka, zastavil," dočetl, "dál už jsou jen popisy, co by se mohlo v budoucnu stát a fotografie z místa útoku," usmál se, "chceš si je sám prohlédnout?"
"Ne, díky," zavrtěl hlavou a dal se do jídla.
Voldemort ho s úsměvem pozoroval. <i>Škoda. A to si s nimi Smrtijedi dali tolik práce.</i>
"Siriusi?" ozvalo se za dveřmi spolu se zaklepáním.
Jmenovaný rychle vyskočil z postele a vzbudil Jamese.
"Je tady Brumbál! Určitě už na mě všichni dole čekají, abychom se poradili, co teď budeme dělat!" oznámil mu rychle.
"No tak už běž!" usmál se James.
Sirius nasadil zničený výraz a otevřel dveře.
"Ano?" zeptal se sklesle.
"Všichni už na tebe dole čekáme, pojď se mnou," pokynul mu Brumbál.
Sirius přikývnul a následoval ho. <i>Doufám, že to všechno vyjde.</i>
Jakmile dorazili do obývacího pokoje, tak si Sirius si okamžitě sedl na židli a na nikoho se nepodíval.
"Vím, že to co se včera stalo nás všechny velmi zasáhlo," začal Brumbál, pozorujíce nešťastné výrazy většiny členů Řádu, "ale je velmi důležité se poradit, co budeme dělat dál."
"Pro mě je to jasné," ozval se Sirius, "pohřbím Jamese a spolu s Moonym se přemístím na Nový Zéland, kde už zůstanu."
"To nemůžeš myslet vážně!" okřikla ho členka Řádu, kterou Harry v Coventry zachránil.
"A co si myslíš, že mám asi tak jiného dělat, Sam?" vyjel na ni, "jak jste všichni včera viděli, tak žádný Harry už neexistuje, a tak už nemá cenu, abych tu zůstával a bojoval ve válce, kterou nemáme stejně šanci vyhrát!" vykřiknul zoufale.
Členové Řádu se na něj překvapeně dívali.
"Vždycky je nějaká naděje," ozval se Brumbál.
"Vážně?" zasmál se, "a jaká? Pokud vím, tak jediný, kdo mohl Voldemorta zabít, se stal jeho synem!"
"Může si vzpomenout! Je přece Nebelvír!" doufala Sam.
"Už není," promluvil Snape, "a i kdyby si náhodou vzpomenul, kdo je, tak i tak zůstane nadále Zmijozelem. Myslím si, že být synem Pána zla se mu velmi líbí."
"Vidíte, Brumbále! Tak na co bych tu zůstával!" řekl Sirius zničeně.
"Pohřbíme ho v neděli v Godricově dole," oznámil jim po chvíli ticha, "jenom za naší účasti. Tak by si to totiž přál," upozornil je Sirius a zvedl se k odchodu. U dveří se ale ještě otočil a podíval se do Brumbálovy tváře.
"Dům si klidně nechte, stejně mi připomíná jen to zlé," dořekl a vyšel po schodech nahoru do svého pokoje.
"Tak jak to dopadlo?" zeptal se James zvědavě, když ho spatřil.
"Spolkli to všechno i s navijákem," pousmál se a sedl si na postel.
"Našel jsem to kouzlo," oznámil mu, držíce pravou Nebelvírovu knihu.
"Tak rychle?" divil se.
"Jo," usmál se, "podle toho, co se tady píše, není vůbec těžké, ale jeden háček má. Musí se totiž obnovovat každý týden v přesnou dobu, jinak nám hrozí odhalení," upozornil ho.
"Myslím si, že to nebude až tak velký problém. Ty ho na sebe sešleš před pohřbem a já až poté. Souhlasíš?"
"To bude nejlepší," přikývl, "stejně se chci podívat, jestli se tam náhodou neobjeví," pokýval hlavou.
Byl už večer a Voldemort, sedící na svém "trůnu", se spokojeně usmíval a užíval si ten pocit, že už mu nic nestojí v cestě a že získal, i když lstí, Harryho na svou stranu, který teď stál vedle jeho "trůnu" a podezřívavě si všechny přítomné Smrtijedy prohlížel.
"Tak jaké jsou nejnovější zprávy z Řádu?" zeptal se Snapea, který před ním klečel.
"Black se rozhodl, že hned po Potterově pohřbu zmizí spolu s tím vlkodlakem Lupinem, který se ho taktéž zúčastní, pryč," oznámil mu, hledíce stále do země.
"Zbabělec jeden!" vykřikl Harry naštvaně, "stejně si ho i tak najdu!"
"O tom nepochybuji, můj synu," usmál se Voldemort.
"Kde a kdy se má ten pohřeb konat?" zeptal se Harry.
"To nevím," lhal mu Snape.
"Vážně?" uculil se, "tak na co nám potom jsi?" vykřikl, "předpokládám, že taky nevíš, kam to chce Black zmizet!"
"Nevím," držel se Snape.
"Otče, já mu nevěřím," otočil se na Voldemorta, "určitě nám lže!"
"Myslím si že ne," ujistil ho, "Snape ví, co by ho jinak čekalo, že ano?" obrátil se s úšklebkem na něj.
Otřásl se. Moc dobře si vzpomínal na jeho mučení.
"Vstaň a zařaď se zpátky!" přikázal mu Voldemort.
Snape se ještě poslušně uklonil a stoupl si mezi Averyho a Notta. Voldemort vzápětí pokynul dalšímu Smrtijedovi a začal ho zpovídat. Harry místo toho, aby ho vnímal, tak se zamyšleně díval na Snapea. <i>Ty jediný můžeš být ten Brumbálův špeh! Jak to, že tě ale otec ještě neprokoukl?</i> Nechápal to. <i>Vsadil bych se, že víš, kdy se ten pohřeb koná a kam chce ten zbabělec zmizet! Stejně to z tebe dostanu!</i> Podíval se zpátky na Voldemorta a vzápětí ucítil, jak ho někdo z řad Smrtijedů upřeně pozoruje, ohlédl se a stačil ještě zjistit, že tou osobou byla Bellatrix Lestrangová, svlíkající ho pohledem. Překvapeně zvednul obočí.
"Darku?" oslovil ho Voldemort, když si všimnul, že se místo zpovídání věnuje Lestrangové.
"Ano, otče?" otočil se na něj.
"Není pro tebe dost dobrá!" upozornil ho.
"Ty si myslíš, že bych s ní něco měl?" rozesmál se.
"Jen ti to říkám. Ty se nemůžeš zahazovat jen tak s ledajakou," oznámil mu.
"Já vím, otče," souhlasil s ním, ale poté se zarazil, "proč se na nás všichni dívají více zděšeně než obvykle?" zeptal se.
"Mluvíme totiž Hadím jazykem," usmál se, "jako vždy, když jsme spolu."
"Cože?" zeptal se překvapeně, "říkal jsi mi, že ho umím, ale já jsem si nikdy neuvědomil, že ho používám!"
"A o to právě jde, můj synu," usmál se a vrátil se zpátky ke zpovídání.
Jakmile skončili, tak se Harry přemístil zpátky do svého pokoje, kde si vzal Zmijozelovu knihu a začetl se. <i>Snape!</i> Vzpomněl si najednou a zamyslel se. Uprostřed obýváku se objevil překvapený Severus Snape.
"Ahojky!" pozdravil ho s ďábelským úsměvem.
Snape se na něj zaraženě díval.
"Co takhle mi říct, když jsme tady sami, kdy a kde se koná ten pohřeb a kam chce Black zmizet?" usmál se nebezpečně.
"Už jsem vám říkal, že to nevím!" osmělil se Snape.
Mávl rukou a Severus letěl přes celý obývák, až narazil do stěny. Harry k němu přešel, klekl si a zadíval se mu do očí.
"Zkus si na chvíli představit, že uvnitř tebe plápolá oheň, který nejde uhasit a proniká ti až do morku kostí. Bolest, kterou cítíš se ani zdaleka nevyrovná tisíci Voldemortových Cruciatů. Chce se ti strašně řvát, ale víš, že by to jen více rozdmýchalo jeho plamínky. A proto se snažíš s ním úmorně bojovat, ale stejně ti to nepomáhá, protože tvé tělo nemůže vydržet takový nápor, a tak po chvíli celé vzplane a jediné, co po tobě zůstane je jen hromádka prachu," dovyprávěl mu ledovým hlasem, "to se ti může stát, jestli mi to nepovíš. A zaručuji ti, že mě budeš ještě prosit, abych ukončil tvůj bídný život," ďábelsky se rozesmál.
Snape se na něj zděšeně díval.
"Já to vážně nevím!!!" vykřikl.
"Ó, jak jsi loajální," ušklíbl se a přemístil se na pohovku. Vzápětí se na něj zadíval a Snapea obstoupily plameny.
"Máš poslední šanci si to rozmyslet!" varoval ho, ale Snape se na něj jen rozklepaně podíval. "Jak chceš!"
Podíval se mu přímo do očí a vražedně se usmál. Snape se vzápětí začal zmítat v bolestných křečích, cítil přesně to, co Harry říkal. Po pár sekundách už to nevydržel a začal řvát z plných plic. Harry se chladně rozesmál.
"Godric… neděle," snažil se ze sebe dostat mezi křiky.
"Prosím? Já jsem ti nerozuměl?" usmál se.
"Godricův důl! Neděle!!!" zakřičel, co mu síly stačily.
"Díky," zazubil se, "a kam chce zmizet Black?"
"Nový… Nový Zéland!!!" vykřikl z posledních sil.
Harry se zasmál a poté zamrkal.
V tu chvíli Snape přestal cítit ten spalující oheň a omdlel. Harry na něj zamířil hůlkou a vykřikl kletbu, po které zapomněl na tuto událost a na bolest, kterou cítil. Mávl rukou a přemístil Snapea zpátky, ať už to bylo kdekoliv. <i>Takže to máme jednu nedělní návštěvu Godricova dolu.</i> Zasmál se.
<i> Děkuji Mission za opravu :)<i>
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Beruška Belluška Beruška Belluška | 9. října 2007 v 16:24 | Reagovat

Já že sflíkala někoho pohledem? Eh a na to jste přišli yak?

2 maggdinka maggdinka | Web | 16. ledna 2010 v 19:26 | Reagovat

Páni, nádhera :-)
Jsem zvědavá co mají James se Siriusem za lubem, je mi jasné že záchranu Harryho, ale co chtějí udělat? Je to úžasné :-)
Je mi moc líto Severuse ani nevím proč, ve většině povídkách ho nesnáším, ale v téhle mi přijde docela fajn a Harry se do něj takhle pouští. Už aby se zase vrátil ten starý Harry :-) tohle je sice zajímavé, ale zvyk je zvyk a dobro je dobro :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama