16. kapitola - Coventry (2. část)

23. prosince 2006 v 10:08 | margelinazv |  Harry James Potter a James Potter
"Je tam už Ty-víš-kdo?" zeptala se Ginny a ještě víc se přitiskla k Harrymu, který právě pozoroval zpoza rohu domu zuřící bitvu mezi Smrtijedy a členy Řádu.
"Ne a to mě právě znervózňuje," odpověděl zamyšleně.
"Nejspíš čeká, až se objevíš ty," upozornila ho Hermiona.
"Nejspíš," pokýval hlavou. "Musím jim jít pomoct," rozhodnul se.
"Půjdu s tebou," ozval se Ron.
"Ne, ty tady zůstaneš s holkami!" přikázal mu a poté se podíval na všechny tři, "ať se děje cokoliv, tak se od sebe nesmíte hnout! Prosím, slibte mi to."
"Ty nám ale musíš zase slíbit, že nebudeš zbytečně riskovat!" prohlásila Ginny.
"No jo, slibuji," řekl, i když věděl, že svůj slib nedodrží.
"Tak my taky," pousmála se Ginny a líbla ho na tvář.
Harry se na ně naposledy podíval a poté vyšel s hůlkou v ruce. Ihned si ho všimnul jeden Smrtijed a upozornil ostatní. <i>Sakra!</i> Vykouzlil štít, který pohltil na něj poslaných pět fialových paprsků a poté se na ně podíval, až Smrtijedi začali hořet a řvát bolestí.
"Pottere, co tu k sakru děláte?" zeptal se ho naštvaný Moody, který se vedle něj objevil.
"To co musím!" procedil mezi zuby a uskočil před letící kletbou.
"Až se to dozví James, tak-"
Nedokončil, protože ho zasáhlo omračující kouzlo. Harry se otočil po útočníkovi, mávnul rukou a Smrtijed narazil plnou silou do zdi. V tu samou chvíli ale Harryho zasáhla kletba, která mu udělala krvácející ránu na paži. Naštval se a podíval se na skupinku Smrtijedů, odkud byla kletba poslána. Zamyslel se a všichni začali hořet. Usmál se a vzápětí přiběhnul k jedné člence řádu, kterou srazil k zemi před prolétající kletbou.
"Díky," řekla rozpačitě.
Harry jí pomohl vstát a přitom si všimnul, že je asi tak v Jamesově věku.
"Není zač," usmál se.
"Ty jsi Harry, že?" zeptala se.
"Jo, jsem," zamumlal a rázoval si to pryč.
Smrtijedů stále přibývalo a Harry už začínal být používáním své moci unavený, a tak byl méně pozorný, což způsobovalo, že měl čím dál tím víc škrábanců a krvácejících ranek. Najednou ho někdo chytil za rameno, až mu strachem přejel mráz po zádech. Otočil se a s úlevou zjistil, že je to jen Sirius. Přesněji naštvaný Sirius, stojící vedle nadmíru vytočeného Jamese. Dřív než mu ale stačili něco vyčíst, tak se ozvala hromová rána. Všichni bojující členové Řádu se zarazili, zatímco Smrtijedi si klekli na kolena. Harry ztuhl strachem. <i>Chytnu si ho a převychovám k obrazu svému. Klidně i násilím.</i> Vybavila se mu Voldemortova slova. Zavřel oči a vyčkával, co se bude dít.
"Harry Jamesi Pottere," uslyšel ledový hlas.
Otevřel oči a zadíval se na něj. Stál přímo před ním, obklopen svými Smrtijedy. Členové Řádu jen postávali okolo a se strachem ho pozorovali. Sirius u něj stál o mnoho blíž než před chvílí a James, i když nerad, stál na tom stejném místě. <i>Nesmím před ním ukázat strach!</i> Přikázal si Harry sám sobě.
"Jak vidím, tak jsi mé jméno, za tu dobu co jsme se neviděli, nezapomněl," ušklíbnul se.
Voldemort se chladně pousmál.
"Jak bych mohl zapomenout jméno svého nástupce?"
Členové Řádu na Harryho vytřeštili oči.
"Je jen velmi malá pravděpodobnost, že se jím stanu. Vždyť ty sám o tom pochybuješ," oznámil mu klidně.
"Zase jsi slyšel mé myšlenky, že ano?" usmál se, "tak potom také víš, že dnešní útok je speciálně kvůli tobě."
James se zatvářil překvapeně.
"Ano, vím," přikývnul. "Chceš si mě chytit a převychovat," pousmál se.
"To mám přesně v plánu," usmál se Voldemort.
"Myslíš, že se ti to podaří, když je tady tolik členů Řádu, Sirius a Potter?"
"Potter?" usmál se Voldemort, "takže jsi taky slyšel, že to on zapálil ten váš dům," ušklíbnul se.
"Ano," připustil neochotně. <i>Budu si muset před ním dávat pozor na to, co říkám!</i>
"Podle toho, jak od tebe stojí dál než Black soudím, že se tě potom co jsi mu řekl, že víš pravdu, dotknul."
Harry mlčel.
"Takže ano," usmál se a otočil se na jednoho Smrtijeda. "Přiveďte je!"
Vzápětí Smrtijedi přivedli Rona, Ginny a Hermionu. Všichni tři se chvěli strachy.
"To se mi snad zdá! Ty jsi je vzal s sebou?" řekl Harrymu James naštvaně.
"Uděláme obchod," usmál se Voldemort, ignorujíce Jamese, "vyměním tady tvého nejlepšího kamaráda, tuhletu mudlovskou šmejdku a tvou milovanou za tebe. Souhlasíš?"
"Jo," vyhrknul Harry.
"Ale my ne," pípla Ginny.
Zraky všech se na ni upřely.
"Láska," odfrknul si Voldemort a zamířil na ni. "Crucio!"
Voldemort na tuhle chvíli přesně čekal. Věděl, že i když je Harry velmi nevypočitatelný, tak nenechá, aby jeho dívce ublížil. Proto když viděl, že mávnul rukou, aby Ginny nezasáhla kletba, tak toho využil a poslal proti němu kletbu, kterou vymyslel speciálně pro něho. Harry si jí všimnul až když do něj plně narazila a odhodila ho na zeď domu. James mu chtěl přispěchat na pomoc, ale boj opět začal. Voldemort se dostal nepozorován přes bojující Smrtijedy a členy Řádu až k němu. Zjistil, že je v bezvědomí. Chytnul ho za zdravou paži a chystal se s ním přemístit, ale v tu chvíli si toho všimnul James. Vyslal na něj kletbu, ale Voldemort ji lehce vykryl a vzápětí s Harrym zmizel. Po chvíli se přemístili i Smrtijedi.
"Má Harryho!" zařval James, zničeně se opřel o zeď a v ruce svíral jeho brýle.
"Cože?" nevěřil svým uším Sirius.
"To my za to můžeme!" ozval se Ron, "kdybychom ho nepřemluvili, ať nás vezme s sebou, tak se nic z toho nemuselo stát!"
James se na něj zadíval.
"Voldemort věděl, že ho přemluvíte a vy jste zase věděli, že je to past. Vinu na tom, ale nesu jenom já," konstatoval a schoval hlavu v dlaních.
Voldemort se s Harrym přemístil do kruhovité místnosti, kde se nacházel jeho trůn. Posadil ho na něj, zamířil na něj hůlkou a probudil ho. Harry zmateně těkal očima po místnosti až nakonec ulpěl na něm. Voldemort se usmál.
"Kdo jste?" zeptal se zmateně.
"Ty si na mě nevzpomínáš?" zatvářil se starostlivě, ale uvnitř se radoval, jak mu to vychází.
"Měl bych?" podíval se na něj podezřívavě, ale pak se zarazil, "a… a kdo jsem vůbec já?"
"To se mi snad zdá! Ty si nevzpomínáš ani na tohle? Za to mi zaplatí!" rozčiloval se Voldemort.
Harry se na něj jen překvapeně díval.
"Mohl byste mi už konečně říct aspoň malilinkatou informaci?" zeptal se podrážděně. Tento stav se mu totiž vůbec nelíbil. Nevěděl vůbec nic. Jediné co stačil už zjistit bylo to, že tenhle divnej chlápek o něm dost ví.
"Ó promiň," usmál se na něj mile.
Už se mu chystal něco říct, když se do místnosti přemístili Smrtijedi.
"Akce skončena! Můžete jít!" vyštěknul na ně a všichni se vzápětí přemístili pryč.
"Jaká akce?" zeptal se podezřívavě.
"Na záchranu mého syna ze spáru Fénixova řádu," odpověděl mu s úsměvem.
"Vašeho syna? To jako… mě?" zeptal se překvapeně.
"Jistěže tebe," usmál se.
"A jak se teda jmenuji?"
"William Christopher Gaunt," usmál se, "ale víc jsi známý jako Dark."
"Aha," pokýval hlavou, "a vy jste?"
"Nevykej mi prosím tě," usmál se, "Lord Voldemort, Pán zla."
"Pán zla?" divil se.
"Ano, pán všeho zla. Jednou jím taky budeš," usmál se, "cítíš přece tu černou magii kolem, ne?"
"Jo," souhlasil, "ale i něco úplně jiného," připustil.
"S tím se netrap. Po pár dnech už budeš cítit opět jenom černou magii," pousmál se. "Teď bych tě ale měl zavést do tvého pokoje, aby sis odpočinul," oznámil mu a pomohl mu vstát.
"Jak ti mám vůbec říkat?" zeptal se ho cestou.
"Otče," usmál se Voldemort.
"Takže ehm… otče," pousmál se, "proč si vůbec na nic nepamatuji?"
"To je na velmi dlouho, můj synu. Zítra ti odpovím na všechny tvé otázky," odpověděl a otevřel dveře jeho pokoje a spolu s ním vešel dovnitř.
"No páni," vzdychnul Harry.
"Tato místnost je obývací pokoj," ukázal mu prostornou místnost, kde se nacházela nalevo obrovská knihovna, napravo psací stůl a uprostřed místnosti byl gauč s dvěmi křesly, všechno bylo vkusně sladěno podle zmijozelského stylu, "dveře nalevo vedou do koupelny a ty napravo do ložnice," vysvětlil mu s úsměvem, "zavolám ti sem skřítku, ať ti ošetří ty rány a zítra se uvidíme na snídani v osm hodin," oznámil mu a odešel.
Jakmile se za Voldemortem zavřely dveře, tak se Harry uvelebil na gauči. <i>Takže se nejspíš jmenuji William Gaunt a můj otec je Pán zla. Zajímavé. Nemůžu si pomoct, ale zdá se mi to divný. A co to pořád mlel o tom hmm… Řádu? Že by to byli jeho protivníci? No, jestli teda jsou, tak jsou potom na straně "dobra"? A jak mám vědět, že já třeba k nim nepatřím?</i> Povzdychnul si. <i>Mám v tom zmatek. Cítím v sobě dobro i zlo, ale co převládá? Tady se cítím jako doma, ale je tady doma?</i> Zamyslel se. <i>Jak vlastně vypadám?</i> Napadlo ho, a tak vstal a vydal se do koupelny. Podíval se do zrcadla a začal se prohlížet. <i>Černé vlasy a v nich oranžové proužky? Zelené oči? To je zvláštní. A co teprve ty šrámy a ranky? Vypadám jako bych prošel nějakým bojem. Hmm…Mám stále víc a víc otázek. </i> Pokýval hlavou a vydal se zpátky do obýváku, kde si lehnul na gauč. Zavřel oči a po chvíli usnul. Neprobudilo ho ani ošetřování domácí skřítky, která ho poté kouzlem přenesla do ložnice.
Voldemort se vrátil zpátky do svého "přijímacího sálu" a sednul si na "trůn". <i>Díky ti Jamesi Pottere, za tvého syna! Vlastně teď mého!!!</i> Chladně se rozesmál.
<i>Moc děkuji Mission za opravu. :) </i>
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mirek mirek | 6. července 2007 v 21:05 | Reagovat

ten voldemort je ale skurvisin

2 Beruška Belluška Beruška Belluška | 8. října 2007 v 19:45 | Reagovat

Já toho Voldyho prostě zbožňuju*ironický škleb*..:)

3 maggdinka maggdinka | Web | 16. ledna 2010 v 17:12 | Reagovat

No hej já nestačím zírat! :-O tahle kapča mi naprostzo vyrazila dech, byla v ní spousta akce a ta druhá část? neuvěřitelné...já ale věřím tomu, že Harry přijde na to kdo je, nebo ho z toho vysaká Řád, nebo James :-)
Tahle kapča je jedna z nejlepších, kterou sem u tebe zatím četla :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama