16. kapitola - Coventry (1. část)

23. prosince 2006 v 10:08 | margelinazv |  Harry James Potter a James Potter
16. kapitola - Coventry
"To mě ale bolí hlava!" zaúpěl Harry.
Ginny jen souhlasně pokývala hlavou a opřela se o něj.
"Dobře vám tak!" smál se Ron a dál se ládoval snídaní.
"Nebuď přece takový škodolibý!" napomenula ho Hermiona zpoza Denního Věštce, "Kdy si myslíš, že začne útočit?" obrátila se na Harryho.
"Možná už dneska večer," zamračil se, "Mám totiž takový divný pocit."
"Doufám ale, že se toho nezúčastníš. Vždyť přece víš, že je to past."
"Hermi, právě proto, že to vím, tam musím být. Nemůžu dopustit, aby další lidé kvůli tomu, že mě chce Voldy chytit, umírali!"
"My půjdeme s tebou!" rozhodla se Ginny a Ron s Hermionou souhlasně přikyvovali.
"Tak to ani náhodou! Nemůžu riskovat vaše životy!"
"A svůj riskovat můžeš?" zeptal se ho Ron.
"Jistěže," prohlásil.
"Harry, pomyslel jsi vůbec na to, že Ty-víš-kdo-"
"Voldemort, Hermiono, jmenuje se Voldemort, ne Ty-víš-kdo!"
"Na tom nezáleží, jak ho nazývám! Mě teď zajímá, jestli jsi pomyslel na to, že Ty-víš-kdo už proti tobě bude používat kletby, a to i bolestivé," upozornila ho.
"Jistěže jsem-"
Zarazil se, neboť si všimnul, že James právě vstoupil do Velké síně, posadil se za profesorský stůl a začal ho pozorovat.
"Nepůjdeme už?" navrhl Ron, pozorujíce Harryho vztekem plápolající oči.
"To je dobrý nápad," souhlasila s ním Hermiona a vstala.
"Harry, pojď," chytla ho Ginny za ruku a donutila ho vstát. Všichni čtyři vzápětí opustili Velkou síň. Ginny se poté s nimi rozloučila a zamířila do sklepení.
"Vážně nevím, jak s ním příští dvě hodiny vydržím v jedné místnosti!" vykřiknul Harry naštvaně a opřel se o stěnu naproti učebně Obrany. Hermiona s Ronem se na sebe starostlivě podívali.
"My ti s tím pomůžeme," ujistil ho Ron.
"To chci teda vidět jak," ušklíbnul se nevěřícně.
"Budeme tě muset holt krotit," pousmála se Hermiona.
Harry se na ně vděčně podíval.
"Já vás nemít, tak si jdu pískat!" prohlásil s úsměvem. (pozn. autorky: oblíbený výrok mé kamarádky jménem Rybák :D)
James během výkladu nové kletby stále "nenápadně" pozoroval Harryho, kterého to ještě víc vytáčelo, ale snažil se to na sobě nedat znát.
"Teď si ji vyzkoušíme," pokynul jim James.
"A sakra," zaklel Ron, "Na to jsme zapomněli."
Harry zavřel oči, aby se alespoň částečně uklidnil, a až poté se vydal ke katedře, kde se postavil naproti Jamesovi. Všichni studenti už si novou kletbu procvičovali, tedy až na Hermionu a Rona, kteří se s obavami dívali na Harryho. Ten jen strnule stál a provrtával očima podlahu, nevšímaje si toho, že James mu stále opakuje, aby na něj tu kletbu vyslal. Po chvíli zvednul zrak od podlahy a podíval se mu přímo do očí. James pod jeho pohledem ustoupil o krok. Z očí mu totiž sršel takový vztek, který nikdy u svého syna nespatřil. Raději mávnul rukou a znehybnil všechny přítomné studenty.
"Přidal jsi se k němu?" odvážil se James zeptat na otázku, která jediná by vysvětlila Harryho chování.
"Ne!" odsekl naštvaně.
James přimhouřil oči.
"Tak proč jsi slavnostně nevstoupil do řádu?"
"To by tě zajímalo, že?" sladce se usmál a vytáhl lahvičku s Voldemortovým lektvarem.
"Víš, že stačí, abych se tohohle napil a do méně než dvou měsíců se k němu přidám?" oznámil mu.
"Kde jsi to vzal?" zhrozil se James.
"Voldemort mi ho poslal, spolu s velmi zajímavým dopisem," ušklíbl se. "Stálo v něm, že když ten lektvar nevypiji, tak po vstupu do Řádu ztratím svoji zmijozelskou moc!" vykřiknul. "Ale nezmínil se, že má i jistý vedlejší účinek, který může pohřbít celé kouzelnické společenství!!!" zakřičel.
"To jsem nevěděl!" bránil se James.
"Vážně?" ušklíbl se, "Myslíš, že ti to uvěřím? Tobě?" zasmál se. "Člověku, který je schopný všeho, jen abych se k Voldemortovi nepřidal? Dokonce zapálit i náš dům!!!" zakřičel.
James ztuhnul.
"To bych nikdy neudělal!!!" hájil se.
"Lžeš!!!" obvinil ho Harry. "Dokážu totiž, ani nevím jak, když spím, vlézt Voldemortovi do hlavy a slyšet jeho myšlenky! Tak jsem se dozvěděl, jak to bylo s tím lektvarem! A taky," nenávistně se na něj podíval, "s naším domem!!!" vykřiknul z plných plic.
James se na něj zoufale podíval, nevnímaje zazvonění, a snažil se k němu přiblížit. Harry ale od něj ustoupil, jak nejdál mohl.
"Od této chvíle nejsi můj otec a já nejsem tvůj syn! To si zapamatuj! Jediné, co pro mě znamenáš jsou lži a utrpení!" podíval se mu do očí a poté dodal, "pane profesore, jelikož už zazvonilo, rád bych spolu se svými přáteli a zbytkem studentů už odešel," požádal ho chladně.
"Ne!" vykřiknul James a přistoupil k němu. Harry se chtěl přemístit, ale James ho chytnul za loket. Harry vykřikl bolestí a omdlel.
Uběhlo už spoustu hodin a Harry byl stále v bezvědomí, ležící na ošetřovně, kam ho kouzlem přenesl James. Madam Pomfreyová se ho snažila všemožně probudit, ale nic nezabíralo, tak nakonec usoudila, že budou muset počkat, až se Harry sám rozhodne probudit. Celou tu dobu James seděl u jeho postele a nešťastně se na něj díval.
Najednou se Harry vymrštil do sedu, prudce oddechujíce, a dezorientovaně se rozhlížel po místnosti. Na nočním stolku nahmatal brýle a nasadil si je.
"Harry? Jak ti je?" ozval se James a chystal se ho položit zpátky na postel.
"Nedotýkejte se mě!" zařval a vstal z postele.
"Kam si myslíš, že jdeš?"
"Do Coventry!" oznámil mu a chtěl se tam přemístit, ale nic se nestalo. <i>Co se to k sakru děje!</i> Zamyslel se. Vzápětí se mu v ruce objevila učebnice Přeměňování. Vyhodil ji do vzduchu a strefil se do ní ohnivou koulí. <i>Všechno ostatní jde, tak proč se nemůžu přemístit?</i> Nechápal to.
James ho upřeně pozoroval a divil se tomu, co jeho syn dělá.
"Co chceš dělat v Coventry?" ozval se vzápětí. "A co jsi to tady vyváděl s tou knihou?"
Harry se na něj nervózně podíval a už otvíral ústa, že mu něco odsekne, když se najednou otevřely dveře a dovnitř se vřítil udýchaný Sirius.
"Jamesi! Smrtijedi napadli mudlovské Coventry!" oznámil mu rozrušeně, nevšímaje si Harryho. "Potřebujeme tvoji pomoc!"
James se naštvaně obrátil na Harryho.
"Jak jsi věděl, že právě tam zaútočili?" dorážel na něj.
Sirius těkal očima z Jamese na Harryho a zpět.
"Tak odpovíš mi už konečně!"
"Cítil jsem to a kvůli tomu jsem se taky probudil z toho bezvědomí, do kterého jste mě poslal tím, že jste se mě dotknul! A teď se díky tomu nejspíš nemůžu přemístit!" vyštěknul naštvaně, vzal si své oblečení, ležící na vedlejší posteli, a rázoval si to ke dveřím. Sirius mu, ale zastoupil cestu.
"Uhni," řekl klidně.
"Ne."
"Siriusi, prosím tě uhni mi!" podíval se na něj zoufale.
"Už jsem řekl že ne. Ještě se ti něco stane!"
"Ty to nechápeš! Já tam prostě musím jít!"
"Musíš?" ozval se James. "Jediné, co ty právě teď musíš, je zůstat na ošetřovně a ani se nepohnout!"
"Jak chcete!" zavřel oči a mávnul rukou.
James a Sirius se vznesli do vzduchu a odlétli každý na druhou stranu ošetřovny. Harry se zamyslel a oblečení, které držel v ruce se rázem ocitlo místo pyžama. Otevřel dveře a vydal se do Prasinek. Jakmile se ale objevil v blízkosti Velké síně, tak narazil na Rona, Hermionou a Ginny.
"Harry!" vykřikla Ginny šťastně a běžela k němu. "Jsem tak ráda, že tě vidím! Nikdo nám totiž nechtěl říct, co s tebou je!" skočila mu okolo krku.
Harry se od ní odtáhnul.
"Promiň Ginny, ale teď na to není čas. Smrtijedi totiž napadli Coventry!"
"Tak na co čekáme?" zeptal se Ron. "Jdeme tam!"
"Už jsem vám jednou řekl, že se mnou nemůžete jít!" protestoval Harry.
"Říkej si co chceš, ale naše rozhodnutí se nezmění. Prostě tam s tebou půjdeme!" rozhodla Hermiona.
"No, tak jo," rezignoval Harry, "ale musíte mi slíbit, že se budete držet dál!"
Všichni tři přikývli, a tak se Harry, spolu s nimi, vydal na okraj bradavických pozemků.
"Proč jsme vlastně museli jít až sem?" zeptala se Ginny překvapeně.
"To je na dlouho," pokýval hlavou a pokračoval, "teď se už můžeme přemístit přímo do Coventry," oznámil jim a poté se otočil na Ginny. "Chytni se mě."
Objala ho okolo pasu a vzápětí už všichni čtyři zmizeli.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 maggdinka maggdinka | Web | 16. ledna 2010 v 16:57 | Reagovat

Páni, zajímalo by mě co se to stalo, když se ho James dotknul. S každou kapčou mě Harry s prominutím sere, chová se jako idiot fakt jo. Je tvrdohlavej a nevděčnej, nechápe že to s nim myslej dobře a akorát vlítne Voldymu přímo do náruče...jdu hned na druhou část ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama