12. kapitola - Pan Nebelvír (2. část)

23. prosince 2006 v 10:02 | margelinazv |  Harry James Potter a James Potter
"Ahojte! Kde jste byli celou dobu?" zeptal se jich rozverně Ron na obědě.
Harry se zářivě usmál, políbil Ginny a přisedl si spolu s ní k Ronovi.
"Měli jsme něco na práci," usmála se tajemně Ginny.
"Kde máš zase Hermionu?" zeptal se ho Harry a rozhlédnul se po Velké síni. Když se podíval na Zmijozelský stůl, tak si všimnul, že ho Draco Malfoy pozoruje. <i>Nezapomeň, ale že stále je tvým úkolem ho sledovat!</i> Vybavil si Voldemortův hlas a ušklíbnul se.
"Ále!" mávnul rukou, "Šla si zase pro něco do knihovny."
"To je jí podobné," podotknul Harry a stále sledoval Malfoye.
"Na co se díváš?" zeptala se Ginny.
"Na plnění Voldemortových rozkazů," pousmál se a vstal.
"Kam jdeš?" zeptal se tentokrát Ron.
"Rozbít Malfoyovi držku," usmál se a zamířil k němu.
"Ahoj," pozdravil ho, jakmile byl u něj.
"Pottere? Co tu chceš?" zeptal se povýšeně.
"Tohle!" chytnul ho za hábit a vrazil mu pěstí do zubů, "Se stane pokaždé, když mě budeš špehovat! Jo a vyřiď Voldemortovi, že měl pravdu," otočil se a vydal se zpět.
Sednul si zpátky k Ginny, která se na něj překvapeně dívala.
"Kde jsme to skončili?" zeptal se jakoby nic.
"Proč jsi to udělal?" zeptala se.
"Už mě totiž nebaví, jak mě pořád otravuje, sleduje a leze mi s Voldemortem do snů," podotknul.
"Máš štěstí, že tu nebyl žádný z profesorů," upozornila ho právě přicházející Hermiona, "Jinak bys měl už školní trest."
"To nebylo štěstí, já jsem věděl, že tu žádný není. Nejsem přece blbý, abych si to s ním vyřizoval před nimi," podotknul, "Jo, mimochodem," zamyslel se a v ruce se mu objevila v kůži vázaná kniha se znakem Nebelvíru, "to je pro tebe," podal jí ji, "Dokud jí nebudu potřebovat, můžeš si ji nechat."
Hermiona vytřeštila oči.
"Vždyť to je… to je-"
"Nebelvírova kniha," usmál se, "Tedy její kopie. Tu pravou má tá… otec bezpečně schovanou, že se k ní ani já nedostanu. Stejně jako Pobertův plánek, kterým mě sleduje."
"Pobertův plánek?" zeptala se Ginny.
"Plánek Bradavic, který vytvořil otec a jeho kamarádi. Jsou v něm vyznačeny všechny tajné chodby, místnosti a taky jmenovitě všichni studenti, kde se právě nacházejí. Škoda, že se k němu nemůžu dostat," podotknul smutně.
Hermiona s Ronem se jenom usmívali.
"Děje se něco?" zeptal se jich.
"Můžeš se k němu dostat," usmál se Ron, "Profesor ho má schovaný jen v zásuvce stolu."
"Jak to víš?"
"Víš, jak si tenkrát zmizel k Ty-víš-komu a my běželi k tvému tátovi?" Harry přikývl, "No, tak aby se přesvědčil, že nejsi v Bradavicích, tak ho vytáhnul," oznámil mu s úsměvem.
Harry se šibalsky usmál.
"Tak to, ať tě ani nenapadne," upozornila ho Hermiona.
"Co myslíš?" zeptal se nevinně.
"To, že vlezeš ke svému tátovi do kabinetu a ukradneš mu ho."
"Ale já ho nechci ukrást," usmál se, "Jen si ho okopíruji. Jak si asi myslíš, že jsem získal Nebelvírovu knihu? Otec by mi v životě nedovolil, abych jí vlastnil dřív než zemře. Dědí se totiž z otce na syna," objasnil jí, "Taky mu zaručovala, že i kdybychom se spolu pohádali, tak bych za ním musel stále chodit, protože je v ní ještě spousta kouzel, které bych neznal a musel se naučit. Teď můžu jen děkovat za to, že jsem si jí, když jsme byli ještě na Grimmauldově náměstí, okopíroval. Nemám totiž nejmenší chuť se s ním vidět, víc než je potřebné."
"Můžu jít s tebou?" zeptala se Ginny.
"Ty vždycky," usmál se a políbil ji.
"Já chci jít taky," prohlásil Ron, "To si přece nenechám ujít!"
Všichni tři se otočili na Hermionu.
"Tak já půjdu taky. Nebudu přece trhat partu."
"Super. Tak, kdy vyrazíme?" zeptal se nedočkavě Ron.
"Nejlépe hned, jak se najíme. Nevím totiž, kdy se otec míní vrátit zpátky do školy."
"Jasně," zamumlal Ron a už se ládoval jídlem.
Jakmile všichni snědli svůj oběd, tak se zvedli a zamířili k učebně Obrany. Už byli skoro u ní, když se najednou před nimi zjevil Brumbál.
"Dobrý den, pane Pottere, pane Weasley, slečno Grangerová a slečno Weasleyová," pozdravil je a poté pokynul Harrymu, aby přišel blíž, "Očekává se vaše účast na zítřejší schůzi Fénixova řádu, v osm hodin večer, budete totiž slavnostně přijat," oznámil mu.
"Jistě pane profesore, budu tam," ujistil ho.
"Dobře. Tak nashledanou zítra," rozloučil se s ním a odešel.
"Co ti chtěl?" zeptal se zvědavě Ron.
"Zítra večer mě slavnostně přijmou do Řádu," odpověděl a vydal se ke dveřím učebny.
"Dívejte se, jestli někdo nejde," upozornil je a mávnul rukou. Dveře se ani nepohnuly.
"Werot Alohomora est!" zkusil to podruhé. Zase nic.
"Jak je chceš teď otevřít?" ozvala se Ginny.
"Fakt nevím. Táta je asi znehybnil svou mocí. I když-" najednou si vzpomněl na Siriusův dárek. Zamyslel se a v ruce se mu objevil nožík. Přistoupil ke dveřím a vsunul ho do škvíry. Trochu s ním zalomcoval a dveře se vzápětí otevřely.
"A je to," usmál se a vešel následován Ronem, Ginny a Hermionou, která je za nimi poté zavřela. Přešel ke katedře a otevřel zásuvku. <i>On tu fakt je.</i> Divil se. Vytáhnul ho a rozložil na stůl.
"Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti!" usmál se.
Po chvíli se na prázdném pergamenu objevil plánek Bradavic.
"Páni!" hlesla Ginny.
"Podívejte se sem. To jsme my," zazubil se Harry a ukázal na čtyři tečky, "A tady je Malfoy na ošetřovně," potěšil se.
"Myslím, že bychom měli už jít. Tvůj táta se může vrátit kdykoliv," upozornila ho Hermiona.
"No, jo," poklepal na plánek, "Merlica calco."
Vedle pravého plánku se objevila kopie. Harry ji složil a schoval si ji do kapsy.
"Neplecha ukončena," poklepal na originál a vrátil ho zpátky do zásuvky.
"Jsi si jistý, že to tvůj táta nepozná?" ujišťovala se Hermiona.
"Když to nepoznal u knihy, jak by to poznal u plánku?" zeptal se jí.
"Máš pravdu, jak by to poznal," usmála se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 maggdinka maggdinka | Web | 16. ledna 2010 v 15:59 | Reagovat

Ten Harry je takovej vyčůránek :D pravý syn svého otce....chudák James, takovýho syna bych teda nechtěla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama