12. kapitola - Pan Nebelvír (1. část)

23. prosince 2006 v 10:02 | margelinazv |  Harry James Potter a James Potter
12. kapitola - Pan Nebelvír
"Říkám ti Rone, že tohle mu nikdy neodpustím!" zuřil ráno v pokoji Harry, "Taková podlost! Nemyslel bych si, že právě on něco takového udělá! A ať mi neříká, že to byl jediný způsob, jak mě do Řádu dostat! Já vím, že nebyl!" posadil se na postel, "Voldemort měl pravdu, už teď toho lituji!" připustil po chvíli.
"Ale Harry, přece-"
"Víš, co? Raději mi řekni, jak to dopadlo s tebou a Hermi," podíval se na něj.
"No, když jste s Ginny odešli, tak Hermiona hned na mě začala dorážet, co jsem tím jako myslel. A já jsem jí to nakonec řekl."
"To, že jí miluješ?" zeptal se už zvědavě Harry.
"Jistě, že tohle," zamračil se Ron.
"A ona?"
"Co ona?"
"Co ti na to řekla?" obrátil oči v sloup Harry.
"Že mě taky miluje," usmál se zářivě Ron, "No a dneska spolu máme první rande."
"Už bylo na čase," usmál se Harry, "A kde vůbec je?"
"Myslím, že-"
"Mám to!" vběhla najednou do pokoje Hermiona, aniž by si všimla, že je tam i Harry, "Už jsem na to přišla!" zamávala Ronovi šťastně pergamenem před očima, Ron se na ní nechápavě díval, "Až se vrátí Harry, tak to můžeme vyzkoušet!"
"Myslíš, ty kouzla, která by zabránila, aby má Zmijozelova moc pomáhala Voldemortovi?"
"Harry?" překvapeně se na něj otočila, "Ty už jsi tady? Vždyť ses měl vrátit až zítra, ne? Stalo se snad něco?" zeptala se Hermiona, nevšímaje si toho, že ji Ron naznačuje, aby tak nedělala.
"Jestli se něco stalo?" uculil se, "Jistě, že se stalo!" vykřiknul a postavil se.
Hermiona se na něj zaraženě podívala. <i>A sakra!</i>
"Táta, vlastně otec, si totiž vymyslel takové malé divadélko, abych se dostal do Fénixova řádu," ušklíbnul se, "Brumbál si v něm zahrál na Voldemorta a členové na Smrtijedy!"
"Děláš si srandu?" zeptala se nevěřícně. Harry se na ni naštvaně podíval.
"Takže neděláš. Promiň," podívala se na něj omluvně, "A… a přijali tě?"
"Jo," vyštěknul, ale poté se zarazil, "Ježíš, Hermi, promiň že jsem na tebe řval. Já… já budu se muset začít krotit nebo to špatně dopadne," pomyslel na strom v parku blízko Grimmauldova náměstí.
"Nic se neděje," pousmála se, "Tak můžeme vyzkoušet to kouzlo, ne?" podívala se na Rona a Harryho, ti přikývli.
"Nejprve to vyzkoušíme na nějaké věci," oznámila jim, podívala se do pergamenu a hůlkou zamířila na Ronův polštář, "Evedar árbitro trasladar virtud con afán maléfico!"
"Teď ho zkus přivolat," obrátila se na Harryho, "Jestli se ti to nepovede, tak jsou ty kouzla správně pospojována. Jedno z nich totiž zabraňuje svévolnému přemisťování," dodala.
Harry se zamyslel, ale nic se nestalo. Zářivě se na Hermionu usmál.
"Hermi, ty jsi skvělá! Ne, ty jsi geniální," opravil se, "Jak jsi to zvládla, tak rychle pospojovat? Vždyť si říkala, že to zabere spoustu času," žasl Harry.
"No, včera jak jsi odjel, tak jsem se na to vrhla. Řekla jsem si, že ti aspoň trochu pomůžu," zazubila se.
"Já jsem si říkal, kdes včera celou dobu byla," podotknul Ron, "Tohle mě vážně nenapadlo," usmál se.
"Teď to vyzkoušej na mě," pokynul jí Harry nedočkavě.
Hermiona na něj zamířila hůlkou a vyslovila tytéž kouzla. Jakmile se dotkly Harryho, tak se kolem něj vytvořily plameny, které vzápětí zmizely.
"Co to bylo?" zeptal se Ron překvapeně.
"Nemám ponětí," připustila Hermiona, "Harry, zkus Zmijozelovu moc."
Vzápětí Harry vytvořil v dlani ohnivou kouli. Hermiona si oddechla.
"Už jsem se lekla, že jsi o ní přišel."
"To by byla jedině výhra," pousmál se.
"Víš, co? Zkus se ještě přemístit, ať máme jistotu."
Když Harry pomyslel na přemístění, tak se kolem něj vytvořily opět ty plameny. Leknul se a místo toho, aby se přemístil jen do jiné části pokoje, tak se objevil ve společenské místnosti, obklopen stále plameny, které ale vzápětí ustaly. Zmateně se rozhlédnul po místnosti, která zela prázdnotou, až na jednu dívku, která stála u vchodu do dívčích ložnic a třeštila oči.
"Ginny?" oslovil ji opatrně Harry a šel k ní blíž.
"Jak… jaks to udělal?"
Než jí Harry stačil odpovědět, tak se po schodech vyřítili Ron s Hermionou.
"Promiň Harry!" omlouvala se mu Hermiona.
"Nestalo se ti nic?" zeptal se Ron.
"Ne, to je dobrý," pousmál se, "Myslím, ale že máme problém."
"Jak to myslíš? Vždyť tady nikdo-" zarazil se Ron a podíval se ke vchodu.
"Můžete mi, vy tři, laskavě říct, jak se sem Harry dostal? Ne, že bych ho neviděla ráda, ale odkdy se dá do Bradavic přemisťovat? A taky byste mi mohli říci, co to mělo včera s tím Malfoyem znamenat!" naštvaně prohlásila Ginny.
"Myslím si, že nejprve bychom se měli všichni posadit," chopila se toho Hermiona.
"No?" pobídla je Ginny, když už seděli v křeslech, u krbu.
"No, víš," začal Harry, "Já a hmm… otec jsme dědicové Nebelvíra a jako takoví máme zvláštní schopnosti. Já třeba dokážu s věcmi pohybovat a přivolat je."
Ginny se na něj nevěřícně podívala. Harry zvednul ruku a kniha, ležící na stolku, se vznesla do vzduchu. Ron se usmál jejímu udivenému výrazu.
"A ještě k tomu mám i Zmijozelovu nejsilnější schopnost, která mi činí čím dál větší problémy," povzdychnul si, "S ní dokážu myšlenkou zapálit oheň i… i zabít."
"Zabít? Ale jak je to možné? Pokud jestli si Nebelvírův dědic, tak jaktože máš i Zmijozelovy schopnosti?" nechápala.
Harry si povzdychnul a začal vyprávět svůj šílený osud, nevynechal ani události posledních dní. Když skončil, tak Ginny chvíli přemýšlela, poté vstala, sedla si na něj a políbila ho. Harry se na ni vděčně usmál.
"Harry, jak ses mohl dostat do jeho hlavy?" nechápala Hermiona.
"Já nevím," zamračil se, "Otec to určitě ví," ušklíbnul se, "Jeho se ptát, ale nemíním!" rozhodnul se, "Raději by mě zajímalo, proč ty kouzla měla vedlejší účinek."
"To mě taky," připustila Hermiona.
"Harry ber to z té lepší stránky," usmál se Ron.
"A ta je jaká?" zvednul obočí.
"Máš pěkný efekt při přemisťování," rozesmál se.
"Myslím, že bychom měli jít už na snídani," podotkla Hermiona s cukajícími koutky, "Nebo na nás nic nezbude."
"Jděte sami, já si chci s Ginny ještě o něčem promluvit," oznámil jim Harry. Ron jen pokrčil rameny a spolu s Hermionou odešli pryč. Ginny se na něj otočila s otázkou v očích. Harry ji místo odpovědi vášnivě políbil.
"Chyběla si mi," usmál se.
"Vy mě taktéž, pane Nebelvíre."
"Pan Nebelvír," zopakoval Harry, "To zní divně," usmál se a políbil ji.
Ginny se najednou odtrhla a zadívala se mu do očí. Po chvíli se na něj usmála a zašeptala mu do ucha: "Chci, abys byl můj první. Teď hned."
Harry se na ní překvapeně podíval, ale vzápětí ji vášnivě políbil a přemístil je do svého a Ronova pokoje, na postel. Mávnul rukou a dveře se zamkly.
"To je komfort," usmála se Ginny a stáhla mu tričko.
Harry nezahálel a udělal to samé s jejím. Za nedlouho už byli oba nazí a vášnivě se líbali.
"Vážně to chceš?" zeptal se ještě Harry, "Vždyť spolu chodíme jen pár dní."
"Nikdy jsem si nebyla ničím jistější," usmála se a políbila ho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 maggdinka maggdinka | Web | 16. ledna 2010 v 15:45 | Reagovat

No k začátku: je to super a zajímalo by mě, jestli za jeho přemisťování může Hermionino kouzlo, nebo se jen rozvíjejí jeho schopnosti.
Docela mě udivuje, že Ron bere Harryho a Ginnin vztah takhle v pohodě, mu moc podobný není :D
No a ten konec...Wow :D úžasné, jen mě mrzí, žes to trochu nerozepsala. Jasně, nechceš sem psát nějaký "prasárny" nebo nevhodný věci, to chápu, ale co se týče romantických, nebo i takových scén mám ráda, když je všechno pěkně popsané, abych si udělala představu, ale i tak je to hezké :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama